Historie města

Historie města Bystřice nad Pernštejnem

Jméno města se odvíjí od bystřiny, ve starých pramenech jmenované Říčka, místními obyvateli i kronikáři nazývané Bystřička. V dnešních mapách Bystřice.

Již v pravěku se objevil člověk také na dnešním Bystřicku. Dokazují to některé nálezy. Kamenná sekerka z mladší doby kamenné se našla třeba u Velkých Janovic, Bratrušína, Pernštejnských Janovic, ve Strážku i u Dvořišť. Ze Štěpánova pochází neolitický pazourkový čepelovitý nástroj. V Branišově se našla krásná bronzová sekyrka se žlábkem mohylové kultury (2 000 let př. n. l.). Přímo na katastru Bystřice se našlo vysoké kýlové škrabadlo staré asi 25 000 let, malé pravěké střípky a další podobné nálezy.

Ve 13. století páni z Medlova během osídlování jihovýchodní části Vysočiny založili své správní středisko na bystré vodě, kde se zrychloval proud říčky a kde byl ještě vhodný přechod přes její tok. Nazvali je Bystřicí. Jen na Moravě máme sedm takových Bystřic, které byly založeny vesměs na horním toku dravé říčky. Podle listiny z roku 1238, zachované v opisu z konce 13. století, stál v této naší Bystřici kostel náležící ke klášteru v Doubravníku.
Ve výhodné poloze byla osada založena ve 13. století jako správní středisko šlechtickým rodem erbu zubří hlavy, pány z Medlova, později z Pernštejna. Pravděpodobně před rokem 1238 vznikl zdejší farní kostel. Zasvěcení sv. Vavřinci je ve 13. století typické právě pro osady zřizované jako místní střediska v době rané kolonizace.

Nejstarší minulostí města se zabývalo mnoho badatelů. Třeba Jaroslav Teplý, jenž některé své úvahy zanesl do městské kroniky. Staré Město (rovná se staré místo) je podle něj shlukovou osadou, kdežto náměstí má dodnes půdorys ulicové osady, která se rozšiřuje v tržiště lichoběžníkového tvaru podle vidlice cest, na nichž osídlení vzniklo. Jestliže západní část dnešního náměstí byla osídlena ve 13. století, bylo Staré Město místem ještě starším, podle dr. Teplého tu mohlo jít o osídlení až z přelomu 11. a 12. století. V rané fázi kolonizace stával kostel často na okraji vesnice na vyvýšenině, ostrožně nebo náplavové terase. A právě tak je situován bystřický kostel vůči Starému Městu. Podle dr. Štarhy bylo nejstarší osídlení také na dnešním Starém Městě, mělo spíše venkovský ráz, datoval jej však až do 13. století. Pak by ovšem novější osídlení nad kostelem mohlo vyrůst až za markraběte Jana Jindřicha těsně po polovině 14. století. Významným městečkem, de facto vlastně už malým městem, se stala Bystřice před rokem 1348. V té době také přešla do majetku moravských markrabat, a proto se objevil na pečeti jejich znak. Jan Jindřich dal zřejmě postavit větší kostel a ve svahu založil náměstí trojúhelníkového tvaru.

Z několika majetkových převodů ve 14. století vyplývá, že Bystřice už opravdu byla hospodářským, správním a obchodním centrem okolních vsí pernštejnského panství. V brněnských zemských deskách (založeny 1348) se hned druhý zápis týká naší Bystřice, poprvé označené jako městečko, Zubštejna a okolních vesnic. Jimram z Kamene prodal podle tohoto zápisu se svými syny Filipem, Atlušem, Vojtěchem a Onšem majetek příslušející k hradu Kameni v městečku Bystřici a okolních vsích Ješkovi a Benešovi z Boskovic. K převodu však mohlo dojít už v 1. polovině 30. let 14. století. Jednalo se o majetek ve Štěpánově, mlýn v Olešničce, zboží v městečku Bystřici, v Domaníně, Švařci, Rovečném, Pičulíně, Polomi, Zubří, Pohledci, Čtyřech Studních (míněny dnešní Studnice), Rokytně, Medlově, Milasíně, Lesoňovicích a v Blažkově. Hrad Kámen (Zubštejn) byl tehdy rozbořený.
Městečko však bylo rozděleno mezi více majitelů, zboží zde měl i Tas z Tasova. Ale i jeho díl získali páni z Boskovic. Za nich se stala část Bystřice součástí panství pyšoleckého. Hrad Pyšolec získali Boskovicové od Pernštejnů a celé toto panství je jmenováno v listině z roku 1358, kdy došlo ke směně s markrabětem Janem. O dva roky později se pyšolecké zboží vrátilo Ješkovi z Boskovic.

Ale už v roce 1384 dal markrabě Jošt Heroltovi z Kunštátu za jeho služby na čas jeho života (tedy zastavil) hrad Pyšolec, městečko Bystřici a vsi Albrechtice, Bratrušín, Vír, Švařec, Rožnou, Jabloňov, Pičulín, Bohuňov, Rovečné, Chudobín, Polom, Studnice, Rokytno, Heraltice (Herálec), Lhotu, Pohledec, Zubří, Tresné, Koroužné a Olešničku. A Jan z Křižanova získal v roce 1377 panství zubštejnské, k němuž tehdy náležely pouze vesnice Pivonice, Vrtěžíř, Lesoňovice, Štěpánov a část Koroužného.

Následující války mezi moravskými markrabaty a později i války husitské nepřály rozvoji Bystřice. Městečko bylo rozděleno mezi několik majitelů, kteří mezi sebou vedli věčné spory. Počátkem 15. století měla Bystřice dva zástavní pány, Kunštáty a Pernštejny. Druzí jmenovaní se stali v husitské době skutečnými pány Bystřice a přičinili se o její velký rozmach.

Tehdy už byly položeny základy městské správy, v jejímž čele stál rychtář a konšelé. K roku 1412 známe jmenovitě rychtáře Klimeše, jenž i s bratranci koupil 29. června 1412 od Viléma z Pernštejna a jeho syna Štěpána louku od Aueršperka.

Dne 11. listopadu 1403 uděluje Bystřici Vilém z Pernštejna se synem Štěpánem právo odúmrti, tedy právo poddaných svobodně odkazovat svůj majetek. Tato svoboda přivedla do Bystřice nové obyvatele a byla podnětem pro růst řemesel a obchodu. Listina z roku 1403 je nejstarší z dnes dochovaných listin vztahujících se k bystřické historii. V archivu zachovaná bystřická „nová“ registra vznikla kolem roku 1500. Nejstarší bystřická matrika začíná rokem 1624, ale zachovala se jen ve zlomcích. V roce 1628 byla založena gruntovní kniha, kterou písař Pavel Nigrin vyzdobil bystřickým znakem a ještě jej popsal českými verši. Podobným vyobrazením je dodnes vyzdobena tzv. erbovní místnost městského muzea, dříve zřejmě zasedací místnost pro městské představené.

Městečkem byla Bystřice před rokem 1348. V té době také přešla do majetku moravských markrabat, a proto pečeti dominovala markraběcí moravská orlice. V 1. polovině 15. století připadlo bystřické panství do dědičného užívání Pernštejnům, od nichž získalo některá privilegia, a městečko se nebývale rozvíjelo.

V době předhusitské získala Bystřice i hrdelní právo. Zdejší konšelé směli odsoudit provinilce i k nejvyššímu trestu, trestu smrti. Exekuci vykonával kat z Poličky.
Bystřici a okolní panství získali Pernštejnové v roce 1446 do dědičného užívání. V roce 1456 král Ladislav potvrdil právo výročních trhů o sv. Ludmile a v roce 1477 se připomínají trhy o sv. Jiří a sv. Václavu. V roce 1495 dostali Bystřičtí od Viléma II. a Vratislava z Pernštejna dvůr u města a na dosavadním farním dvoře si mohli stavět domy. V roce 1500 osvobodil Vilém II. z Pernštejna Bystřici od povinnosti čepovat panské víno (mohli je tedy už prodávat ve vlastní režii) a v roce 1515 od bezplatného vožení panských ryb, takže napříště dostali za práci zaplaceno. V roce 1541 povolil Jan z Pernštejna svobodný dovoz potravin do města a změnil naturální dávku ovsa za stálý roční plat. V obou privilegiích označil Bystřici městem. V roce 1570 vydal Vratislav z Pernštejna řád vaření piva. Když však přebíral v roce 1561 panství, vytýkal Bystřickým, že špatně pečují o správu obce a špatně hospodaří.

Bystřice byla 11. dubna 1580 na přímluvu Vratislava z Pernštejna povýšena císařem Rudolfem II. na město. Od té doby má ve znaku půlku zubří hlavy a půlku rozkřídleného černého orla ve zlatém poli. Bystřice se stala důležitým výrobcem sukna, městu však ublížila řada velkých požárů, největší snad v letech 1585, 1666 a především 1841, kdy shořelo 116 domů s hospodářskými budovami, dva panské domy, kostel, radnice, pivovar a 62 plných stodol.

První zmínka o radnici je z roku 1493. Budova radnice na náměstí byla do dnešní podoby přestavěna v roce 1808. Dnes v ní sídlí Městské muzeum.

Od poloviny 19. století vládl i v Bystřici čilý kulturní a společenský ruch. Fungovaly zde dva čtenářsko–pěvecké spolky: Věnava (1865) a Beseda (1869), aktivní byl sbor dobrovolných hasičů (1875), ale i řemeslnický spolek Vratislav (1891), Okrašlovací spolek (1882), Sokol (1898), Orel (1922), veřejná knihovna (zřízena 1920). Do poloviny 50. let 20. století pořádali místní ochotníci pravidelná divadelní představení, celostátně  velice úspěšný byl v 60. a 70. letech minulého století smíšený pěvecký sbor Vysočina.

Naše Bystřice se dříve označovala jako blíž hradu Pernštýna či Pernštýnská. Od roku 1881 zněl úřední název Bystřice nad Pernštýnem, od roku 1925 pak definitivně Bystřice nad Pernštejnem. Pod tímto názvem bylo uvedeno naše město 10. května 1925 v Úředním věstníku.

Podmínky pro novodobý rozvoj Bystřice byly vytvořeny především zavedením železnice v červnu 1905 a pak rozmachem důlního průmyslu v blízkém okolí od konce 50. let 20. století.
V letech 1949–1960 byla Bystřice okresním městem, do působnosti ONV spadalo původně 93 obcí. Rozvíjela se bytová výstavba, vznikla dvě sídliště, poliklinika, nové školy, úřady a obchody.