Vnímejte Bystřicko očima jeho nejlepších malířů
Milada Schmidtová - Čermáková
Malířka a ilustrátorka.
Milada Čermáková-Schmidtová (1922 Domanínek–2015 Jihlava), malířka, ilustrátorka. Vystudovala Baťovu obchodní akademii ve Zlíně (1938–1942), ale zařadila se do výtvarné komunity při Škole umění. Z Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě (1950–1954) byla z politických důvodů vyloučena a omezována v prezentaci. Žila dlouho v hájence u Domanínského rybníka. Autorka kreseb, obrazů, hodnotných cyklů. Obdržela stříbrnou medaili za návrhy olympijských známek 1968. Realizovány byly její nástěnné kresby v hotelu Internacionál Brno a v bytě E. F. Buriana (1946). Úspěšné výstavy měla ve Zlíně, Praze, Bratislavě, posmrtně ve Zlíně, Jihlavě. Veřejnosti zatím méně známá, ale uznávána odborníky. Manžel B. Čermák emigroval do Kanady a osudy manželů zmiňuje synovec Jan Balabán v románu Černý beran a povídce Natálie.
.JPG)
Vladimír Houdek
Vladimír Houdek (1984 Nové Město na Mor.) vystudoval Akademii výtvarných umění a už jako student se stal výtvarným objevem. Malovat začal až v 19ti letech, tvořil nejdříve graffiti a jako autodidakt vystavoval v bystřickém muzeu už v r. 2006. Od figur se propracoval k abstrakci. Vystudoval v Brně aranžérství a od r. 2007 studoval na AVU. V r. 2010 získal Cenu kritiky za mladou malbu. V roce 2012 obdržel Cenu Jindřicha Chalupeckého pro výtvarníky do 35 let a dnes patří ke klíčovým výtvarníkům nejmladší generace. Věnuje se klasické malbě a koláži. Tiskem vydal verše Bílé šaty (2011).
Václav Jícha
Syn bystřického učitele vystudoval měšťanku v Novém Městě a učitelský ústav v Brně, kde si pod vedením Leoše Janáčka prohloubil lásku k hudbě.
Václav Jícha (1874 Bystřice – 1950 Fryšava) odmalička miloval hudbu a kreslení. Jako mladý učitel začínal v Tvarožné, dále učil ve Strážnici, Jemnici a v Jaroměřicích nad Rokytnou. Odtud se vrátil do Strážnice, kde se stal i ředitelem školy. Právě tady začal intenzivně kreslit a malovat, stal se zde i členem známého sdružení SVUM. Používal tužku, tuš, pastely, ale nejvíce proslul svými akvarely. Václav Jícha vystavoval svá díla od roku 1902 a v roce 1910 zaujal výstavou osmdesáti akvarelů v Topičově salónu v Praze. V květnu 1913 se účastnil výstavy horáckých umělců v Novém Městě. „Byl život, který kráse svého kraje věrně a stále, láskyplně sloužil,“ můžete si přečíst na jeho náhrobku ve Fryšavě.
Arnošt Karásek
Malíř, ilustrátor a výtvarník.
Arnošt Karásek (1920 Karasín – 1969 Praha) se vyučil dámským krejčím a potom pokračoval na Škole uměleckých řemesel v Brně. Po válce studoval na VŠUP v Praze a hned po ukončení studií na této škole pokračoval v letech 1952–1960 jako asistent K. Svolinského. V letech 1960–1962 člen výtvarné redakce SNDK a od 1957 člen SČUG Hollar. Svoji původní profesi uplatnil při návrhu kostýmů pro Vycpálkův soubor a Státní soubor písní a tanců. Vynikl jako ilustrátor dětských knih. Obzvlášť zdařilé jsou jeho ilustrace ke Starým zkazkám spisovatelky Leontiny Mašínové (1962). Z dalších knižních ilustrací jsou to např. Ty po své zemi jdeš (1955), Umění koštérské (1957), Zpěvy Nilu (1957), Čaroděj ze země Oz (1962) aj. Samostatně vystavoval v předních pražských salonech a galeriích, i v Galerii Hollar (1963). Podílel se na řadě kolektivních výstav v Praze, Zlíně, Brně, ale i v Německu, ve Švédsku a Švýcarsku.
Ing. Jan Kletečka
Amatérský malíř.
Ing. Jan Kletečka (1925 Strážek - 2014 Bystřice) už jako jedenáctiletý získal v Alšově síni v Praze druhou cenu mladých talentů republiky. V plenéru pak pozorně sledoval Oldřicha Blažíčka, jenž zajížděl do nedaleké Rožné. Kletečkovy kresby a obrazy nakonec pronikly až do Ameriky, Afriky, Japonska či Austrálie. Ilustroval dějiny Štěpánova od H. Jurmana (1985).
Alois Lukášek
Akademický malíř.
Alois Lukášek (1911 Zlatkov – 1984 Nedvědice), známý krajinář Bystřicka. Do školy chodil i v Bystřici, vystudoval učitelský ústav v Žatci, učil v Ostrově nad Oslavou, Mirošově, Zvoli a od roku 1937 devět let v Daňkovicích. Tam navázal kontakt s malíři jezdícími do Sněžného a v letech 1945–1949 vystudoval z jejich podnětu Akademii výtvarných umění. Po absolvování učil v Jimramově, Nedvědici a konečně i v Bystřici (1956–1964). Od roku 1964 se věnoval jenom tvorbě. Maloval kytice, zátiší, figury, ale především krajiny. Ve stovkách olejů zachytil milovanou Vysočinu v jejích proměnách. V roce 1977 se stal zasloužilým umělcem, v roce 1981 dostal Řád práce a ve stejném roce otevřel Síň odkazu Mistra Lukáška v bystřickém muzeu, kde dodnes najdete spoustu jeho děl.
Jiří Plieštik
Akademický sochař Jiří Plieštik našel zázemí na Bystřicku, konkrétně v Písečném. V Bystřici několikrát vystavoval a do farního kostela navrhl nové lustry pod názvem Andělské trúby. Získal za ně cenu ÚVU ČR.
Tomáš Rossí
Akademický malíř.
Tomáš Rossí (1955 Brno) studoval stejné školy jako bratr Karel a stal se asi nejdynamičtější osobností z bystřické malířské rodiny. Studijně pobýval na Accademia di Belle Arti v Perugii (Itálie). Do výtvarného života vstoupil na počátku 80. let jako jeden z výrazných představitelů nové expresivní malby (neoexpresionizmus), která měla jedinečné předpoklady v autorově eruptivním malířském temperamentu. Projevil se v plátnech rozměrných formátů a průrazné akrylové barevnosti. Kolem roku 1990 však zjemnil svůj malířský styl, koncentruje kompozici, soustřeďuje se na výtvarné kvality obrazu a uvolňuje svůj osobitý ironický humor. Vystavoval v Brně, Praze, Olomouci, Mladé Boleslavi, Křížovicích, ale i v Kóbe, Toulouse, Amsterodamu, Budapešti, St. Pöltenu, Rimini ad. V současné době tvoří nejvíce obrazy s duchovní tematikou. Je zastoupen ve sbírkách japonského císaře.
.jpg)
Karel Rossí
Akademický malíř.
Karel Rossí (1955 Brno) v letech 1971–1975 vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a poté v letech 1975–1980 Akademii výtvarných umění v Praze (u profesora Karla Součka). Je členem výtvarné skupiny Položená osmička. Samostatně vystavuje od roku 1981 v Praze, Brně, Žďáru nad Sázavou, v Bystřici nad Pernštejnem, ve Zlíně, Jihlavě, Prostějově, v Helsinkách, Klagenfurtu, Benátkách, Mnichově ad. Karel se věnuje krajinám a zátiším malovaným staromistrovskou technikou. Jeho plátna vyprávějí složité příběhy, do reálné krajiny zasazuje transcendentní děje a probouzí v divákovi fantazii. V roce 2019 dokončil křížovou cestu pro farní chrám sv. Vavřince v Bystřici.
Božena Rossí
Akademická malířka.
Božena Rossí (1957 Podbrezová) v patnácti letech odešla jako Boženka Čtvrtlíková z Podbrezové na uměleckou průmyslovku do Uherského Hradiště, kde poznala Karla Rossí. Oba později vystudovali i Akademii výtvarných umění v Praze a jako životní partneři nacházejí domov v Bystřici. Boženka Rossí absolvuje na AVU v roce 1982 a získává přitom Cenu ateliéru.
Na Bystřicku se pak rodí celý rodinný výtvarný klan. Boženka se inspirovala symbolizmem i surrealizmem, tvořila soubory zátiší i krajin a došla k poznatku, že právě tady je doma!
Časem našla cestu k abstrakci, bravurně zvládla řemeslo a techniku. Samostatně vystavuje od roku 1983 v Brně, Frýdku-Místku, Jihlavě, Telči, Křížovicích, Žďáře, Praze, Kroměříži, Berouně, Prostějově, Zlíně, ale i v Helsinkách, Klagenfurtu, St. Pöltenu, Frankfurtu nad Mohanem, Echingu, Benátkách či Berlíně.
Jiří Štourač
Akademický malíř.
Jiří Štourač (1960 Nové Město na Moravě) vyrůstal ve Švařci, v Bystřici vystudoval gymnázium (1975–1979) a právě zde se začal vážněji zajímat o výtvarné umění. V letech 1979–1984 vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. Tvořil krajiny, ale už počátkem 80. let přesedlal na figury a především kreslil vlastní představy. Hned po pádu komunizmu je pozván na Akademii, kde se stal asistentem a zůstal jím do června 1995. Na prvním místě miluje Vysočinu! Nikdy netvoří komerčně. Je proto ctěn kritiky i zasvěcenými příznivci. Velké plochy často pokrýval dokonalou uhlovou kresbou, která byla vnějším projevem autorova duševního a duchovního hledání i nalézání, jeho úvah o smyslu života i smrti. Současně je i skvělým portrétistou a ilustrátorem. V létě 1991 došel pěšky až do Španělska! Na jaře 1999 vyšla kniha Cesta do Compostely, kterou napsal s Ivanem Kolmanem společně. Jiří Štourač ilustroval skvělým způsobem Erbenovu Kytici, dále zpěvník duchovník písní METANOIA, román Hynka Jurmana Ve znamení zubří hlavy, básnickou sbírku Miloše Doležala Čas dýmu či knihu H. Ch. Andersena Šťastný Per,Josepha Rotha Legenda o svatém pijanovi, Alberta Camuse Mor a Vojtěcha Hroudy Lehkonozi. Po založení rodiny se vrhl na barevnou malbu, která je podle něj symbolem radosti. Od jara 2010 žije v Bystrém. Vystavoval v Praze U Topiče a v řadě předních galerií.
Eduard Valdhans
Pedagog a malíř.
Eduard Valdhans (1928 Černvír - 2017 Nové Město) vystudoval učitelský ústav v Brně a učil na Hlučínsku, kde začal malovat. V letech 1956–1959 absolvoval v Praze dálkový kurz kresby a malby. V roce 1961 se s rodinou usadil v Bystřici nad Pernštejnem. Působil zde pedagogicky jako ředitel školy a samozřejmě se sám umělecky realizoval. Maloval vysočinské krajiny i zátiší, nevyhýbal se ani kresbě a grafice. Jeho díla zdobí příbytky četných domácností na Bystřicku i jinde, najdete je ve školách, knihovnách, kulturních domech a v jiných veřejných budovách. Obrazy má ve všech světadílech, v Evropě třeba ve Švédsku, Anglii, Rusku či ve Švýcarsku.