S Vodomilem Zubří zemí 2017

RAZÍTKOVACÍ MÍSTA                                        PROPOZICE                                                           CENY

Už 11. ročník vědomostní a poznávací soutěže S Vodomilem Zubří zemí začne od 1. května 2017. Podmínky jsou v jádru stejné – účastník procestuje zase kus našeho regionu, přitom mnoho hezkého uvidí, cestou nasbírá razítka (letos může zase některá nahradit selfie fotografie), odpoví na otázky a po odevzdání vyplněné legitimace se bude těšit na výhru. I letos jsme soutěž pojali tematicky. Pokud jsme loni cestovali ve stopách spisovatelů a jejich knih, letos jsou na řadě malíři. Tolik báječných výtvarníků tvořilo na Bystřicku a většinou se tu i narodili! Snad najdeme prostor v Bystřicku vzpomenout většinu z nich, ale na legitimacích jich najdete jenom deset. Koho tedy jmenovitě? Okruh zahájíme v Bystřici v Centru Eden, neboť tato místa důvěrně poznala Milada Schmidtová-Čermáková. Následuje Zlatkov, rodiště Aloise Lukáška (kontaktní místo Draxmoor Dolní Rožínka) a Rožná, kde vyrůstal Oldřich Blažíček (razítkuje se na benzince). Pak se notně zdržíme v údolí překrásné Svratky: v Černvíru se narodil Eduard Valdhans (razítkuje TIC Nedvědice), v Doubravníku Stanislav Bělík (kontaktní místo Pohostinství Sedláček) a na Prudké tvořil Bohumír Matal (Rekreační středisko Prudká). Prti toku řeky na nás ještě čeká ve Švařci Jiří Štourač (Penzion Hodůnka Štěpánov) a ve Víru Anna Poustová (Hotel Vír). Pak už stačí navštívit hřbitůvek v Ubušíně a splnit úkol ohledně malíře Čeňka Dobiáše (zde se nerazítkuje!) a pouť ukončíme v TIC Bystřice n. P. a připomeneme si bystřického rodáka Václava Jíchu. Účastníci budou zase soutěžit o 10 kvalitních cen, navíc získají VIP vstupenku do Šiklova mlýna (za 9 správně vyplněných rubrik) a do Městského muzea Bystřice (za 8 správně vyplněných rubrik).

Krásné putování s Vodomilem!

  1. Bystřice n. P. – Milada Schmidtová-Čermáková
  2. Zlatkov – Alois Lukášek
  3. Rožná – Oldřich Blažíček
  4. Černvír – Eduard Valdhans
  5. Doubravník – Stanislav Bělík
  6. Prudká – Bohumír Matal
  7. Švařec – Jiří Štourač
  8. Vír – Anna Poustová
  9. Ubušín – Čeněk Dobiáš
10. Bystřice n. P. – Václav Jícha

 

1. Milada Schmidtová - Čermáková se narodila 20. 1. 1922 v Domanínku. Její otec, vojenský zajatec Hugo Schmidt, se v Rusku v roce 1918 oženil a další rok cestoval na smrt nemocný s novomanželkou Natálii do Československa. Uzdravil se a stal se šafářem na Nových dvorech. Pracoval tam do r. 1936. Milada tak důvěrně poznala lokalitu dnešního Centra Eden, která ji inspirovala k řadě výtvarných pokusů.

Poté rodina harcovala po Moravě, za války byla ve Zlíně. Milada tam vystudovala Baťovu obchodní akademii (1938 – 1942), ale stala se součástí výtvarné zlínské komunity ze Školy umění. I její matka tehdy začala malovat. Po válce chtěli emigrovat do Tichomoří, místo toho skončili na Skalském dvoře (1946 – 1949), který patřil k Novému dvoru. Následovaly Pohořelice a v r. 1951 kupují rodiče hájenku na břehu tehdy vypuštěného Domanínského rybníka. Milada tak poznala další místa na Bystřicku a v r. 1961 nechala rodičům vystavět ruskou chatu nedaleko silnice, už na katastru Rozsoch.

Sama studovala Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě (1950 – 1954), ale byla z politických důvodů vyloučena a omezována v prezentaci. Podnikla studijní cestu do Francie a dlouho žila v hájence u Domanínského rybníka. Vytvořila stovky studií, kreseb, obrazů. Hodnotný je např. protiválečný cyklus kreseb, k nimž ji inspiroval i Picasso. Malířka získala stříbrnou medaili za návrhy olympijských známek 1968. Realizovány byly nástěnné kresby v hotelu Internacionál Brno a v bytě E. F. Buriana (1946). Úspěšné výstavy měla např. ve Zlíně, Praze, Bratislavě. Její díla jsou veřejnosti málo známá, o to více jsou uznávána odborníky a dnes už i sběrateli. Manžel B. Čermák emigroval do Kanady a osudy manželů, hlavně tetičky malířky, zmiňuje jejich synovec Jan Balabán v románu Černý beran a v povídce Natálie.

Milada Schmidtová - Čermáková zemřela 14. 8. 2015 v Jihlavě. Její matka Natálie Schmidtová (1895 – 1981) se stala uznávanou naivní malířkou, vystavovala v mnoha zemích, i na Světové výstavě v Bruselu. 
Milada Schmidtová vytvořila i cyklus olejových obrazů nádraží mezi Tišnovem a Žďárem, z něhož přinášíme „Nádraží Bystřice“.

2. Alois Lukášek se narodil 12. 10. 1911 do rodiny řídícího učitele ve Zlatkově. Jeho otec pocházel ze Čtyř Dvorů a máma ze Lhotky u Žďáru. Po ní doma opatroval knihu z roku 1480! Alois vystudoval učitelský ústav v Žatci (1933) a učil pak v rodném kraji, v Ostrově, Mirošově, Zvoli. V l. 1937–1945 v Daňkovicích, kde se seznámil s řadou pražských umělců, kteří do Sněžného a okolí jezdili za inspirací. Vystudoval pak sám dálkově Akademii výtvarných umění (1945–1949 u O. Nejedlého), ale pořád učil v Jimramově, Nedvědici a Bystřici. Až od 1964 se zcela věnuje malbě, tvoří především vysočinskou krajinu, ale i zátiší i figury. Vystavuje v Nedvědici, Bystřici, N. Městě, Žďáru, Olomouci, Jihlavě, Praze, ale i v Havaně, Sofii, Lipsku, Drážďanech, Budapešti ad.  

Stal se zasloužilým umělcem (1977) a dostal Řád práce (1981). V září 1981 byla otevřena v bystřickém muzeu Síň odkazu Mistra Aloise Lukáška. Větší kolekci jeho obrazů vlastní i bystřický kulturní dům. Malíř zemřel 14. 4. 1984 v Nedvědici.

Z kolekce obrazů v kulturním domě přinášíme typickou krajinu Bystřicka pod názvem „Letní den na Vysočině“.

3. Oldřich Blažíček se narodil 5. 1. 1887 ve Slavkovicích, ale od r. 1894 vyrůstal s rodiči ve Dvořištích a v sousední Rožné. Do školy chodil do Bystřice n. P. do svých 14 let (1901). Poté se v Bobrové vyučil malířem pokojů u bratra Vincence (1904). Na Moravci pracoval v roce 1905 s bratrem na zámku a všiml si jej zámecký pán Gabriel hrabě Gudenus. Spatřil Blažíčkovu kopii Mistra Ženíška a upoutala jej. Mladý hoch navíc černobílou předlohu koloroval podle vlastních nápadů. S hraběcí podporou se dostal následujícího roku na studia. Do Prahy tehdy odjel na kole a byl tam přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kterou absolvoval v letech 1906 – 1909. Od roku 1909 studoval na Akademii, byl i žákem J. Beneše, rodáka z Javorka. I do jeho života zasáhla 1. světová válka, v roce 1915 narukoval do Tyrol.

Z Oldřicha Blažíčka se stal dokonalý krajinář, figuralista a výtečný malíř chrámových interiérů. Od r. 1921 byl profesorem kreslení na pražské technice, od 1931 děkanem na architektuře. Rád maloval Rožnou, kam se díky vzpomínkám na dětství od roku 1920 každoročně vracel do mlýna k Cimbálníkům. Maloval i Zlatkov, Jabloňov, Porta coeli, Slavkovice, Studnice, Pernštejn, kostel ve Žďáru. Oponu namaloval pro divadelníky v Lomnici u Tišnova. Vydal vzpomínky Rožná a Mládí na Vysočině. Krátce před smrtí maloval obraz Jarní den a nachladil se, zemřel na zápal a edém plic 3. 5. 1953 v Praze. Z jeho tvorby přinášíme obraz Vchod do Zlatkova.

4. Eduard Valdhans se narodil 15. 1. 1928 v Černvíru, do Tišnova dojížděl na gymnázium a poté vystudoval učitelský ústav v Brně. Za prvním kantorským místem odjel v roce 1948 na Hlučínsko a právě tam na Ostravsku začal malovat.

V letech 1956 – 1959 absolvoval v Praze dálkový kurz kresby a malby. Dočkal se prvních výstav v Ostravě, v Hlučíně a Petřkovicích. Od roku 1961 se rodina usadila v Bystřici nad Pernštejnem a pan Valdhans začal učit matematiku, rýsování a především výtvarnou výchovu na dnešní ZŠ TGM. Vedle toho v roce 1962 otevíral výtvarný obor na LŠU v Bystřici. Po otevření nové školy Nádražní 615 se tam stal ředitelem. V roce 1988 odešel do důchodu. I jako důchodce však ve svém poslání pokračoval do roku 1992 na bystřickém gymnáziu.

Eduard Valdhans po návratu do rodného kraje maloval vysočinské krajiny i zátiší, nevyhýbal se ani kresbě a grafice. Svojí typickou barevnou škálou zachytil mnohá půvabná místa našeho kraje. Jeho sgrafito bylo realizováno v Darkovicích na Hlučínsku a na kulturním domě v rodném Černvíru. Rukama vzácného pedagoga prošli např. akademičtí malíři Tomáš a Karel Rossí či Jiří Štourač. Eduard Valdhans zemřel 12. 2. 2017 v Novém Městě na Moravě. Pro čtenáře jsme vybrali jeho obraz Černvírský kostel.