Smírčí kámen v Bukově

Smírčí kámen v Bukově se váže k roku 1608.

Podle nápisu na mramorové desce s reliéfem kříže na golgotě byl zde v roce 1608 zabit pan Petr Čížovský z Čížova na Mitrově.
Kámen má rozměr 75 x 67 x ? cm.

Nápis:
LÉTA PÁNĚ 1608 VE ČTVRTEK DEN SVATÝCH FILIPA A JAKUBA V TOMTO MÍSTĚ ZABITJEST ZRÁDNĚ UROZENÝ PAN PETER ČÍŽOVSKÝ Z ČÍŽOVA NA MITROVĚ.

Pověst:

Zeman Oulehla pocházel z Habří, ale usadil se v Bukově. Měl překrásnou dceru, celý se v ní viděl a přál její lásce k Petru Čížovskému. Byl to hezký a milý hoch, sídlil na blízkém hradu Mitrově a k prostému lidu byl velice laskavý. Pravým opakem byl majitel jiného hradu, Lísku. Tento zpupný rytíř páchal lidem nejhorší příkoří, jen k Oulehlovi se kupodivu choval lépe a dokonce mu půjčil nějaké peníze. A nechtěl je pak ani splatit, místo nich žádal o dceru.

„Sama si musí vybrat,“ vymlouval se zeman a přemítal, jak se z té kaše dostat. Rytíř ho však tlačil do kouta a nakonec si vymohl slib, že se o krásnou dívku uskuteční závod. Oba nápadníci se pak dohodli na podmínkách souboje. Petr vyjede z Horních Rozsíček a rytíř od hospody Bukovská. Z obou míst je stejně daleko na náves v Bukově. Kdo tam bude dříve, získá Oulehlovu dceru.

Právě začínal květen a všechno vonělo, kvetlo, zpívalo. Tak jako vždycky vše voní, kvete a zpívá, když je člověk mladý a zamilovaný. Oba nápadníci měli toho dne zemřít a žádný z nich to naštěstí netušil.

Na smluvený signál rytíř z Lísku zuřivě vyrazil. Dráha se mu až k cíli svažovala a to mělo dát jeho koni křídla. Byl si jistý, že vyhraje. Petr však skryl tvář do hřívy svého vraníka a letěl jako blesk. Jemu zas dodávala křídla láska! Na návsi u rybníka byl první a spěchal obejmout svou milou.

Vtom přirazil jeho sok. Zaklel a hned vytasil meč. Zuřivě zaútočil na Petra. Rozpoutal se boj na život a na smrt! Brzy oba krváceli a rytíř po Petrově výpadu ztratil koně. Dívka překrásná jako obrázek mlčky sledovala celou tu hrůzu. A náhle se s ní zapotácel svět! Petrovi totiž vypadl meč a po další ráně zůstal ležet mrtev. Dívka klesla na jeho tělo a omdlela.

Zraněný rytíř se vlekl z místa souboje, ale daleko se nedostal. Rozezlené bukovské ženy popadly motyky, sekyry a vidle, zlosyna na vejpustku dostihly a utloukly. Byl první máj, byl lásky čas a všechno kvetlo, vonělo a zpívalo... Obě mrtvoly byly pochovány v kryptě bukovského kostela.

Zdroj: Smírčí kameny na Vysočině, Hynek Jurman