Zřícenina hradu Zubštejn

Nejnápadnější hradní zřícenina na Bystřicku. Jedno z nejromantičtějších míst Vysočiny.

Svým rozsahem a zejména dochováním mohutných pozůstatků obytného paláce a vstupní věže se řadí mezi nejvýznamnější památky středověkých dějin Bystřicka.
Zubštejn je rozsáhlou zříceninou, která se nalézá na výrazném horském hřbetu mezi vesnicemi Pivonicemi a Kobylnicemi v nadmořské výši cca 688 metrů. Hrad se původně jmenoval Kámen, latinsky Lapis, později Zubří kámen, tedy Zubrštejn.
Hrad byl vystavěn v gotickém slohu zřejmě až ke konci první třetiny 14. století (podle nalezené keramiky, první zpráva o něm je z roku 1344) založili páni z Pernštejna (původně z Medlova), a to jako sídlo samostatné rodové větve. Střežil zde hlavní osu kolonizace, řeku Svratku. Hrad samozřejmě prošel mnoha přestavbami.
O hradě prvně spolehlivě píší v roce 1344 Atluš a Jimram z Kamene. Prvotní výstavbě přísluší jádro hradu se vstupní věží, která působila dojmem štítu vůči straně ohrožení. Na opačném pólu stál rovněž věžovitý palác.
V roce 1358, kdy přešel do rukou markraběte Jana Jindřicha, je v listinách poprvé použit název Zubštejn. V té době patřily do okruhu jeho panství i četné vesnice až na Novoměstsku, např. Zubří, Pohledec, Rokytno a Medlov. Z tehdejší přestavby snad pochází druhý palác, jehož dvě dochovaná klenutá podlaží jsou dnes nejvýraznějším pozůstatkem hradu. Tehdy asi také vznikla zděná mezimostí a předmostí, jež umožňovala zabezpečení mostů vedoucích přes příkopy do hradního jádra.
Syn Jana Jindřicha Jošt brzy po otcově smrti uděloval panství lénem, např. Janu z Křižanova v roce 1377, či je z nedostatku peněz zastavoval. Až od roku 1446 připadl Zubštejn opět Pernštejnům, konkrétně Janovi. Jeho potomci, především synové Zikmund a Vilém II., hrad nadále hojně využívali a Vilém II. z Pernštejna pečoval nejen o jeho vybavení (nález dlaždic a kachlů z pozdně gotických kamen), ale i o jeho opevnění. Na Zubštejn dokonce nechal převézt polovinu houfnic a tarasnic z Pernštejna. Potom však Vilém II. přenesl své sídlo do Pardubic. Odlehlý, nepohodlný a vysoko položený hrad (patří k hradům s největší nadmořskou výškou na Moravě) už pro reprezentaci nevyhovoval. Další členové rodu sídlili v tomto kraji převážně na mramorovém hradě Pernštejně, význam zbývajících hradů se tak snižuje a konečně je v roce 1547 a pak definitivně v roce 1596 i Zubštejn uváděn jako „zámek pustý“. Jeho zřícenina je nejmohutnější v celém okolí (délka dispozice 275 m, plocha 1,7 ha).
Při archeologickém průzkumu se tu našlo několik mincí, různé střepy a část mramorového nadpraží s poprsím muže a nápisem minuskulí: „Milý pane Bože p...“.
Nejčastěji míří na Zubštejn turisté, v letech 2009 - 2011 se však zřícenina stavebně zajišťovala, byl zřízen dřevěný most mezi předmostím a jádrem hradu a také obléhací stroje.
Ke hradu se pojí i řada pověstí. O pokladu ve zřícenině, o tajné chodbě, o duchu nešťastné Blaženky, která zde pyká za svou zrazenou lásku. Na Zubštejně měla být vězněna i dcera Jiřího z Poděbrad a právě tento český král měl hrad dobýt a vyvrátit. I to je však pouhá pověst. Ze zříceniny je vidět jihovýchodním směrem Sýkoř, jižně až téměř k Brnu, směrem jihozápadním Křižanovsko a na severozápadě Pohledecká skála a okolí Studnic.



Krátký dokument o hradu Zubštejn

www.youtube.com/watch?v=IWQDfi6yD48