S Vodomilem Zubří zemí 2018

RAZÍTKOVACÍ MÍSTA                                        PROPOZICE                                                           CENY

Už 12. ročník vědomostní a poznávací soutěže S Vodomilem Zubří zemí začal 1. května 2018 a potrvá až do konce října. Podmínky jsou v jádru zase stejné – účastník procestuje kus Bystřicka, přitom mnoho hezkého uvidí, cestou nasbírá razítka (letos může zase tři kusy nahradit selfie fotografiemi), odpoví na otázky a po odevzdání vyplněné legitimace se bude těšit na výhru. I letos jsme soutěž pojali tematicky.

Po spisovatelích a malířích přichází řada na sportovce Bystřicka. Na legitimacích jich najdete na 10 zastaveních minimálně 13, občas ještě přidáme doušku o dalších. Koho tedy budeme jmenovitě obdivovat?

Cestu zahájíme v Bystřici v Centru Eden a připomeneme bystřického tenistu Zdeňka Koláře. Ve Vojtěchově lyžoval už v 19. století Vincenc Werner, razítko vám dá nedaleký hotel Skalský dvůr. Putování vás dále zavede do Bystrého pro razítko a do Nyklovic za cyklistkou Martou Hegerovou-Tulisovou. Vír je spojen se sportovním průkopníkem Františkem Vojtou (razítkuje Hotel Vír) a Rovečné se zakladatelem Zlaté lyže Josefem Jílkem (Restaurace Na Růžku). Ve Štěpánově se řízením osudu narodil boxer Jiří Vogt, razítko dává Penzion Hodůnka. Z Bratrušína pocházejí po meči mistři světa Martin a Petr Koukalovi. Jeden vyhrál na běžkách, druhý na bruslích… Pro razítko musíte do Pivnice Kozlovna. Hned další dostanete v infocentru v Nedvědici (od jara bude přestěhováno přes ulici) a v nedalekém Smrčku vzpomeneme mladého hokejistu Libora Hájka. Zbývá pozapomenutý tenista Ferenc Maršálek z Dolní Rožínky (razítkuje Draxmoor) a v Bystřici rodina Kurfürstova, pozoruhodní šermíři (razítko čeká v TIC Bystřice).

Účastníci budou zase soutěžit o 10 kvalitních cen, navíc získají VIP vstupenku do Šiklova mlýna na sezonu 2019 (za 9 správně vyplněných rubrik) a volnou vstupenku do Centra Eden pro sezónu 2019 mimo akci Festival minipivovarů (za 8 správně vyplněných rubrik).

Zdeněk Kolář s tenisovým talentem

Mladého tenistu Zdeňka Koláře (9. 10. 1996 Nové Město) z Bystřice n. P. trénuje jeho otec Zdeněk. Sám hrával za Bystřici krajské soutěže a svého syna na kurty přivedl. Zdeněk vystudoval gymnázium v Bystřici n. P. a mistrovské tituly sklízí už od žáků. Vyhrál 15. srpna 2014 87. ročník Pardubické juniorky, která je Mistrovstvím ČR juniorů. V celém turnaji neztratil ani set, soupeřům pustil pouhých dvanáct gamů a nadělil jim v pěti zápasech čtyři kanáry. Vzápětí přešel mezi muže. V současné době hostuje v extraligovém družstvu Prostějova. V letech 2015, 2016 a 2017 se jako člen tohoto týmu stal Zdeněk Kolář mistrem republiky družstev. V březnu 2016 vyhrál svůj 1. turnaj na okruhu ITF mužů v chorvatské Poreči. Do března 2018 dokázal vyhrát 4 tyto turnaje ve dvouhře a 8 turnajů ve čtyřhře. Na turnaj v Ostravě 2016 se dostal na divokou kartu a probojoval se až do finále challangeru.
Byl 2 x nominován do družstva Davis cupu ČR, poprvé v roce 2016 proti Francii a podruhé v roce 2017 proti Austrálii. V lednu 2018 se na grandslamu Australia Open probojoval do 2. kola kvalifikace. V březnu 2018 byl na 226. místě ATP ve dvouhře a 142. ve čtyřhře.

Vincenc Werner a první lyžaři

S lyžováním to začínalo nenápadně. V roce 1886 přivezl do Prahy lyže pan Rössler–Ořovský, po roce 1890 lyžoval v Krkonoších hrabě Harrach, ale to už se lyžovalo i na Českomoravské vrchovině. V roce 1884 projel Nor Nansen Grónskem, napsal o tom knihu a tu četli křižánecký učitel František Houdek (1863–1925) a fryšavský lesník Rudolf Gabessam (1852–1912). Oba si proto také objednali lyže z Osla. Houdek na lyžích dojížděl už v zimě 1886–1887 do školy v Moravské Svratce. Jasanové lyže Františka Houdka uvidíte v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě. Měří 295 cm, patří k nim jedna silná hůl a kovové vázání.

Novoměstští dodnes mluví jako o prvním lyžaři o Gabessamovi, ale až k roku 1891. Gabessam si měl objednat prkénka ve Štýrsku. První lyžařskou túru podnikl z Fryšavy ke Koskům na Studniční Paseky. Oba zmínění průkopníci mají hodně společného s Bystřickem. Gabessam se totiž narodil v hájence na Hodůnkách u Štěpánova nad Svratkou a Houdek zase završil svůj život ve Víru, kde byl řídícím učitelem i prvním kronikářem a je tam pochován. Ovšem jiný zdroj připomíná právě vojtěchovského lesníka Vincence Wernera, který prý vlastnil prokazatelně nejstarší lyže, vyrobené už někdy mezi roky 1882 až 1884. Více se o něm neví, ale je nestraším tradovaným lyžařem na Vysočině! Hold můžeme vzdát všem… Lyžování propagoval novoměstský Bruslařsky klub založený v roce 1895, neformálně však už působil roku 1886. V roce 1910 prý na Novoměstsku lyžovalo na 900 lidí a první závody vyhrál 2. 2. 1910 Karel Mrkvička.

Ing. Marta Tulisová (16. 1. 1949 Nové Město n. M.)

Překrásným sportem je cyklistika! V roce 1968 odstartovala zářivá kariéra Marty Tulisové z Dlouhého. Už jako žákyně 8. třídy jela na sportce do Křižanova, aby při Závodu míru spatřila Jana Smolíka. Po škole trénovala při těžké práci v kravínu, nejvíce po nocích. V roce 1967 se jako osmnáctiletá zúčastnila žďárského kritéria a skončila na samém konci závodního pole. Trénovala pak tak urputně, že ani neuzvedla nohy a musela si na ně uvázat provázky, které tahala rukama. Proto se díky kondici prosadila natolik, že do dvou let reprezentovala na mistrovství světa! Už v roce 1968 skončila na kritériu v Přibyslavi třetí, vyhrála závody Jihlava–Stonařov a zpět i Žďár–Vojnův Městec a zpět. Na mistrovství Moravy ji potom připravil o vítězství bezohledný motorista, takže skončila po pádu druhá. Pak vyhrála závod Okolo Lipnice a na mistrovství ČSSR na 54 km skončila za vítěznou Polanskou stříbrná a byla zařazena do reprezentace pro MS v Brně. To se jelo o rok později a Marta se tehdy stala snadno přebornicí horácké oblasti a v Ostravě i přebornicí Moravy 1969. Pro nemoc však nestartovala na mistrovství republiky, takže musela jet kvalifikační závod o mistrovství světa. Ten vyhrála s převahou. Na soustředění před samotným šampionátem odjela do Brna z Dlouhého v dešti na kole a v samotném závodě táhla snad dva kilometry desetičlennou skupinu za vedoucí Američankou, aby ji před cílem celá skupina předjela. Marta skončila poměrně svěží na 11. místě ve stejném čase jako stříbrná závodnice. Šlo o největší úspěch závodnice i celé žďárské cyklistiky. Marta se druhý den podívala na závod mužů, sedla na kolo a šlapala domů do Dlouhého!

V roce 1969, krátce po úspěšném vystoupení na MS v cyklistice, se Tulisová objevila na startu MSM jako první žena v historii. Doběhla 28. v čase 2:32:24, vítězný Podmolík měl čas 1:57:46.
V roce 1970 připravil Tulisovou defekt o titul přebornice Moravy a na mistrovství ČSSR byla třetí jen 13 s za vítězkou. Ještě v roce 1976 se po tříleté odmlce objevila na startu mistrovství republiky v Prostějově, kde skončila 4. Svoji úspěšnou kariéru ukončila v tomto roce 6. místem při třech defektech na přeboru České republiky ve Žďáře. Kromě kola proháněla i lyže, největším úspěchem bylo 19. místo na MR na 10 km. Po provdání změnila cyklistka jméno na Hegerová a v Nyklovicích se dosud věnuje jako důchodkyně práci v zemědělství.

Doc. RNDr. František Vojta (13. 4. 1902 Brno – 16. 6. 1973 Tišnov)

Spoustu průkopnických činů provedl na Vysočině František Vojta z Brna. Byl nejen výborným atletem, ale také o sportu publikoval, založil vysokoškolský sport v Brně a se svými žáky zajížděl i do Štěpánova. Na letním táboře v Hamrech u Štěpánova postavil v roce 1936 první saunu v republice. V padesátých letech založil Malý svratecký maraton a u Vojtěchova pořádal závody v orientačním běhu.

Malý svratecký maratón z Víru do Nedvědice a zpět měří 32 km a láká závodníky zvučných jmen i neznámé nadšence z okolí. Vymyslel jej právě František Vojta, lektor tělesné výchovy a sportu. Vedl tělovýchovné kurzy (atletické, plavecké, herní i lyžařské), cvičil v Sokole, účastnil se jako funkcionář olympiád, vedl reprezentační družstvo atletů na Světových studentských hrách v Paříži (1937). Po nástupu komunistů skončil u lopaty! Od roku 1954 pracoval na stavbách Kružberské a Vírské přehrady.

Vychoval celou řadu šampiónů a pozvedl náš sport na mezinárodní úroveň. První ročník MSM se běžel 17. října 1954 a mezi 17 závodníky byl i sám zakladatel, ač měl už 52 roků. Historický
1. ročník vyhrál Hulák z PDA Martin v čase 2:06:58. Druhý ročník vyhrál Michálek ze Sp. Sokolovo před Hulákem a Katolickým. Opět běžel Vojta a nejlepší družstvo měla Nedvědice (Musil, Strážnický, Prokůpek). V té době běhal i Vejpustek z Věžné a také Gonda ze Štěpánova.
Do Víru se vždy rádi vraceli známí a dobří běžci (Podmolík, Chudomel, Rusek, Florian, Bukovjan, Orálek), ale třeba i žokej Václav Chaloupka, vítěz Velké Pardubické, lyžařský šampion František Šimon či známý jedlík Kamil Hamerský. Rekord drží Jiří Homoláč časem 1:45:02 z 23. 8. 2014.

Zakladatel Zlaté lyže

Ing. Josef Jílek (22. 2. 1886 – 12. 11. 1966 Praha)

Ing. Josef Jílek, rodák z Rovečného, propadl lyžování a osobně byl přítomen na Červené pondělí 24. 3. 1913 závodu, v němž v Krkonoších zmrzl Bohumil Hanč i s kamarádem Vrbatou. Josef Jílek pak podporoval Hančova ještě nenarozeného syna. O tři dny později byl Hanč pochován v Jilemnici a na pohřeb přijeli i jeho žáci a přátelé z Nového Města na Moravě.

Z Jílka se stal mezinárodní rozhodčí a jednatel Svazu lyžařů ČSR. Jako člen Čs. olympijského výboru se účastnil ZOH 1924 a 1928. V r. 1930 dojel autem na zasedání MOV do Barcelony a následně objel celou Evropu. Oženil se až v 57 letech. Když mu kamarádi vytkli, že se Vysočině odrodil, daroval v r. 1933 10 zlatých dukátů na prestižní cenu. Byla z nich ulita zlatá lyže, kterou předal slavnostně novoměstským představitelům 5. 11. 1933. Zrodil se tak závod Zlatá lyže Českomoravské vrchoviny. Původně šlo o závod sdružený a první dva ročníky (1934, 1935) vyhrál Bohuslav Musil. Od roku 1972 se jedná o závod ryze běžecký, ale původní trofej už k mání není. Do trvalého držení ji získal pětinásobný vítěz Bohumil Kosour (1939–1942,1949).

Světoběžník Ing. Josef Jílek je pochován v Rovečném.

Boxerský reprezentant

Jiří Vogt (1. 4. 1938 Štěpánov n. Svr.)

Při jedné návštěvě manželů Vogtových u rodičů ve Štěpánově se narodil syn Jiří. Jako chlapec sem dojížděl za prarodiči, ale bydlel ve Žďáře, kde z něj vyrostl skvělý boxer.

Ve Žďáře začal Zdeněk Juračka v roce 1953 trénovat mladé zájemce. Jedním z prvních byl právě Jirka Vogt, tehdy teprve patnáctiletý! Už na konci roku 1953 se stal krajským přeborníkem v Jihlavě mezi dorostenci právě i „načerno“ postaršený Vogt.

V roce 1954 získal Žďár už 7 krajských přeborníků, ve své věkové kategorii vyhrál zase Jirka Vogt. Ten se stal vzápětí v Krnově dorosteneckým přeborníkem Moravy, vyhrál kvalifikaci do přeboru republiky a na něm v Otrokovicích prohrál až ve finále s Tökölym ze Spišské Nové Vsi. Ovšem už v říjnu 1954 se stal Jiří Vogt v pérové váze do 57 kg dorosteneckým mistrem republiky rohovnických oddílů DSO Spartak v Praze před několikatisícovou návštěvou!

Hned 3. ledna 1955 porazil Vogt v kvalifikaci v pražské Lucerně před 2 000 diváky brněnského Hrbatu a byl zařazen do širší reprezentační nominace na ME do Berlína. Při reprezentační premiéře v Bulharsku prohrál na body, když první dvě kola zkušenému bulharskému reprezentantovi velmi dobře vzdoroval. I v tomto roce se stal krajským přeborníkem. Reprezentoval proti Berlínu a už jako 17letý byl přeřazen mezi muže. Boxoval pak dva roky za brněnské oddíly ZJŠ a Rudá hvězda. V roce 1956 vyhrál krajské přebory v Třebíči a zúčastnil se mistrovství republiky na pražské Štvanici za účasti 112 boxerů. Konkurence dospělých byla nad jeho síly, ale skončil na solidním 7. místě. Reprezentoval pak proti Maďarsku a podílel se na vítězstvích žďárského oddílu i krajského výběru proti Východočechům.

Krajské přebory 1957 se konaly ve Žďáru, domácí postavili 15 borců a z nich 10 získalo titul. Samozřejmě i J. Vogt. Totéž zopakoval v roce 1958 v Třebíči. Na mistrovství Moravy byl 3., ale na mistrovství republiky v Ostravě prohrál až ve finále. Pustil z rukou vyhrané utkání s Takacsem, jenž byl v 1. kole počítán, ale i 2. místo bylo mezi muži velkým úspěchem! Proti NDR pak reprezentoval jak za juniory, tak i za muže. Krajským přeborníkem se stal i v roce 1959.

Jiří Vogt byl opakovaně přeborníkem kraje a Moravy, jednou přeborníkem ČSSR a jako reprezentant byl zařazen do olympijské přípravy pro OH v Melbourne. Odmaturoval na žďárské průmyslovce, ale současně v r. 1959 omarodil s kostí pravé nohy, šel na těžkou operaci a s boxem musel skončit! Později stavěl jachty a závodil na nich. Také se stal horolezcem, zlezl nejen Vysokou skálu ve svém rodišti, ale zdolal i mnohé alpské vrcholy v čele s Matterhornem, Jung Frau a Mont Blanckem.