Nejvýše položená obec na Bystřicku patřila v letech 1500–1588 Pernštejnům, poté figurovala převážně u zboží bystřického. Název zřejmě pochází od osobního jména Karas. V roce 1494 je v městské knize bystřické jmenován kolář Jan z Karasejna. V místní kronice stojí: „Polohy, které k obci přináležejí, byly za starších dob ponejvíce lesem a zde se usadili první obyvatelé Němci. Když pak jejich příbuzní, jak obyčej, je navštívili, tázali se, jak se jim v této krajině vede? Odpověděli tuze dobře v řeči německé »Gar schon« a dle toho Němci nazývali místo toto »Garschon«.“
Na staré karasínské pečeti figuroval obraz sv. Matěje.
Dne 7. září 1895 zachvátil Karasín velký požár, kdy vyhořela celá dědina. Pouze Horníčkův statek čp. 8 a chaloupka Škrdlíkova zůstaly ušetřeny, před plameny je měly chránit obrovské koruny lip. Při ohni uhořeli dva lidé. V rozpětí 15 minut se sjelo 11 hasičských sborů z okolí, jejich námaha však byla marná. Lidé házeli své věci do rybníka, ale co nebylo přímo pod vodou, hořelo také. Celý Karasín byl pak znovu postaven za vydatné finanční pomoci zejména pana hraběte Mistrovského, císaře Františka Josefa I. a veřejných sbírek.
Místní pozoruhodností uprostřed návsi je zvonička s oltářem a sochou Panny Marie, kterou obyvatelé vybudovali vzápětí po požáru.
Mramorový kříž nad obcí u turistické cesty do Víru je z roku 1928. Z okolí Karasína se naskýtají krásné výhledy na podstatnou část Bystřicka, do údolí Vírské přehrady, ale též až k Sýkoři či Buchtovu kopci. Nejvyšším vrcholem je tu Přední skála (712 m n. m.).
Za zvoničkou na návsi je rybníček. V dolní části obce se nachází výletiště, nad ním bývalá škola čp. 38 (byla postavena 1926 a učilo se tu až do šedesátých let, Josef Věromír Pleva učil zpočátku ještě v domě čp. 11 na Bukáčkově stavení) a nad školou stojí železný kříž z roku 1863. Kříž na rozcestí k Ždánicím a Vítochovu pochází z roku 1871.
V letech 1601 – 1611 byl úředníkem na Pernštejně Jan Tomáš Jimramovský z Karasejna, člen šlechtické rodiny.
Zajímavým stavením je myslivna na horním okraji vesnice, v níž se narodil v roce 1807 František Slavíček, obrozenecký hudební skladatel. Skládal církevní hudbu a čtyřzpěvy, vydal „Rozprávky a kniha o hudbě“ pro ředitele Vesny Fr. Mareše. V Olešnici organizoval ochotnická představení a nacvičil tam i vlastní vánoční mši Andělé a pastýři.
O něco později, 27. 7. 1833, se ve stejné hájovně narodil i zakladatel českého sociálního románu Gustav Pfleger Moravský. Psal verše, dramata i prózu, prorazil především romány Ztracený život (1862), Z malého světa (1864) a Paní fabrikantová (1873). Román z Malého světa snesl soudobá evropská měřítka. Z veršů uveďme aspoň sbírky Dumky (1875) a Cypřiše (1861). Pflegra si vážil jeho spolužák Jan Neruda a Antonín Dvořák zhudebnil jeho 18 básní.
O Pflegrovu pamětní desku na myslivně se přičinili blízcí rodáci Josef Koněrza a MUDr. František Veselý. Oslav při odhalování desky v roce 1883 se zúčastnil i Vilém Mrštík. Josef Herzog zaznamenal v Pamětech, že nikdy neprojelo a neprošlo tolik lidí Ždánicemi jako onoho 27. července 1883. Ovšem oslava 23. července 1933 byla ještě mohutnější, na louce u myslivny se sešlo na 2 000 návštěvníků, což je dnes už k nevíře! Tehdy promluvil před myslivnou Arne Novák. Ocenil Pflegrovo dílo a jeho význam v naší literatuře. Za kolo moravských spisovatelů pronesl zdravici spisovatel Jan Karník a nechyběly ani ukázky z tvorby karasínského jubilanta. V roce 2007 se zde sešli účastníci soutěže Pflegrův Karasín, promluvili Zdeněk Vyhlídal a Hynek Jurman.
V květnu 1926 přišel do Karasína mladý učitel Josef Pleva (1899 – 1985) a napsal zde na jaře 1927 svůj první román Eskorta (vyšel 1929) i první věty z Malého Bobše. V Karasíně se narodil i malíř a ilustrátor Arnošt Karásek (1920 – 1969).
Zdejší rod Škrdlíků má být doložen v záznamech oseckého kláštera na bílinském panství už ve 12. století. Jan ze Škrle ve 2. polovině 13. století založil osadu Škrlovice, v ní postavil tvrz a zasadil lípu, která v dnešních Škrdlovicích roste jako chráněný strom dodnes.
Rod si nepatrně upravil jméno a po Bílé hoře přišel o šlechtický titul. V erbu míval mimo jiné dva rýhované mlýnské kameny. Jeho členové se pak usadili především u nás na Bystřicku a z rodu pocházely mnohé významné osobnosti, např. herečky Helena a Magda, akademický malíř Vojtěch Škrdlík či profesor hudby Gustav Škrdlík. A také Jaroslav a Vladimír Škrdlíkové, autoři celé řady patentů a také publikace Rodokmen Škrdlíků ze Škrle a Škrdlovic, v níž jsou všechny zajímavosti kolem tohoto rodu zachyceny.
Od roku 1960 byl Karasín osadou obce Ždánice, od roku 1980 je částí obce Bystřice. Na katastru obce byl v 50. letech vybudován podzemní vojenský objekt, jenž byl veřejnosti zpřístupněn jednorázově 9. srpna 1997. Do nedalekého Svatojánského údolí se v roce 2008 vrátila socha sv. Jana Nepomuckého.
Karasín se stal vyhledávaným turistickým cílem. Pan Libor Jedlička zde postavil v roce 2002 rozhlednu, která stojí ve výšce 707 m n. m. a je řešena jako jednopodlažní zděný objekt s čtvercovou věží výšky 30 m (129 schodů). Pro výletníky zde bývá otevřena malá restaurace a pro nejmladší byl vybudován zajímavý dětský koutek. Vyžití tu najdou i sportovci, protože L. Jedlička otevřel i lyžařský areál s vlekem v délce asi 500 m.
Dílna v přírodě „Zasaď strom na Vysočině“ se nachází na Vrchové v blízkosti rozhledny na Karasíně, otevřena byla na jaře 2011. Karasín a jeho okolí nadchne všechny milovníky přírody, k čemuž v poslední době přispívá i nově značená cyklostezka. Vydařené srazy rodáků proběhly v Karasíně v letech 1995 a 2010.