Ojedinělý kubistický kostel sv. Petra a Pavla ve Štěpánově nad Svratkou.
Nejstarší kostel ve Štěpánově vznikl asi už ve 2. pol. 13. st. V roce 1285 je totiž na listině doubravnického kláštera podepsán i farář Heřman ze Štěpánova. Z kamenného kostela postaveného o století později se zřejmě zachoval dnešní presbytář s gotickou křížovou klenbou. Loď byla mnohokrát přestavována po požárech. Ten největší zachvátil štěpánovský kostel 20.9.1917. Toho dne byl farář v Brně u zubaře a než odjel, zdržovala ho služka slovy: "Pro Boha, nikam nejezděte! Mně je tak úzko!" Farář Lev Hlouch se pak o požáru dozvěděl až během návratu na nádraží v Nedvědici. Vše zaznamenal do Knihy protokolů, která vlastně nahrazovala farní kroniku.Osudný požár vznikl v čp. 18 u Josefa Fialy a rozšířil se na čp. 19, kde měl Antonín Fiala obchod. Zde se vzňaly hořlaviny, které vystřelovaly na protější šindelovou střechu kostela. Díky dlouhodobému suchu a také absencí místních hasičů, kteří z převážné části bojovali na frontách světové války, se oheň rozhořel s nebývalou intenzitou. Osmnáct členů zdejšího sboru se sice dostavilo, sjelo se i pět hasičských sborů z okolí, ale zachránit se podařilo jen něco málo z vnitřního vybavení - Nejsvětější svátost, 12 obrazů křížové cesty a několik dalších obrazů a soch. Jinak prakticky celý kostel i s věží shořel, zvony se roztavily. Několik let vše zůstalo v troskách - kvůli válce a následným těžkostem všeho druhu, ale též pro neshody faráře Hloucha a kaplana Čapky. Dne 30.4.1922 byl konečně Vladimír Čapka jmenován administrátorem a v následujících dvou letech se právě on nejvíce zasloužil o výstavbu nového kostela. Navázal jednání s brněnským architektem Kopřivou i stavitelem Hutařem z Nedvědice a organizoval četné sbírky, divadla a plesy. Dárců se našlo poměrně dost, v Brně je např. získávala začínající lidová spisovatelka Marie Alfonsa Špačková /1886-1961/. Dary však také přišly až z Ameriky. V letech 1923 - 1924 tak vznikla zajímavá stavba. Obvodové zdi byly zvýšeny. Loď se doplnila o předsíň a dva výstupky vedle presbytáře (pro sakristii a Boží hrob). Málo se ví, že v odborné literatuře figuruje tento kostel mezi našimi předními kubistickými stavbami. Třeba Jan Sedlák píše, že kostel byl "přestavěný v lapidárních kubisticky dekorativních formách". Jiní znalci hovoří o rondo-kubistické stavbě. Evropským unikátem je věžička nad presbytářem. Do štítu byl zpět zasazen železný kříž s letopočtem 1666, oltářní obraz namaloval malíř Fr. Süsser, dva shořelé obrazy křížové cesty jeho kolega Pokorný z Tišnova a sousoší patronů nad vchodem je rannou prací brněnského sochaře Josefa Kubíčka (1890 - 1972).Kostel byl slavnostně vysvěcen 16.11.1924 brněnským biskupem Dr.Josefem Kupkou, střílelo se přitom z hmoždířů a při mši svaté hrála kapela.Při rekonstrukci zpovědnice byla v květnu 1997 objevena v podlaze chrámu mramorová náhrobní deska s nápisem: "Zde leží tělo urozeného a slovutného muže pana Karla Homoláče pachtýře huti a hamrů železných ve Štěpánově. Umřel 29ho března roku 1806 maje věku svého 60 let 2 měsíce a 2 dni. Bůh mu dej lehké odpočinutí." Kámen zůstal v podlaze pod zdí nové zpovědnice, která byla vysvěcena 29.6.1997 generálním vikářem P.Jiřím Mikuláškem. Homoláčův náhrobní kámen byl dříve zazděn do venkovní zdi kostelní věže v místě, kde byla přistavěna márnice. Do kostela se zřejmě dostal také při obnově kostela po požáru z roku 1917. Homoláč pocházel z významného železářského rodu a byl železářským odborníkem.V létě 1999 dostal farní kostel měděnou střechu a historický kříž ve štítu byl po 333 letech nahrazen novým pozlaceným. Zhotovil jej jako repliku předešlého štěpánovský občan Zdeněk Čupr. Křížek je shodný jako původní, pouze letopočet na něm změněn z původního "1666" na "1999". V listopadu 1999 byl na venkovní zeď připevněn dřevěný misijní kříž. Rekonstrukce střechy a věžičky probíhala i v roce 2000.