Evangelíci z Veselí a okolí se po vydání Tolerančního patentu přihlásili k reformovanému vyznání.
Byli ovlivněni působením Tomáše Jurena, učitele, laického kazatele, spisovatele a výtvarníka. Pozemek pro stavbu modlitebny a hřbitova poskytl veselský sedlák Tomáš Břenek. Povolení ke stavbě bylo vydáno 26. května 1782. Návrh modlitebny, respektující toleranční ustanovení, vypracoval sám Tomáš Juren.
Juren společně s místním rychtářem a členem sboru Janem Lukáškem dohlížel i na stavbu. Stavba trvala necelých pět měsíců. Modlitebna měla dva vstupy, šindelem pokrytou mansardovou střechu, kterou zdobila římsa a završovaly ji dvě korouhvičky ve tvaru kohouta s letopočtem 1782, trámový strop a jednu kruchtu. Ústředním místem celé stavby se stal stůl Páně s kazatelnou. Jedná se o druhou nejstarší modlitebnu na Vysočině. V 1. polovině 19. století byla z kapacitních důvodů vybudována další kruchta a kazatelna, umístěná původně proti vchodu, byla přemístěna na jednu z bočních (delších) stran. Novému uspořádání se přizpůsobila i orientace lavic. Později došlo podle návrhu stavitele Františka Vašíčka k dalším úpravám, modlitebna byla prodloužena a zvýšena. O rok později obohatily interiér nové varhany zhotovené E. Svítilem z Nového Města na Moravě. Původně čtyřhranná okna byla obloukovitě zaklenuta při opravě v roce 1877. Při další opravě roku 1928 byl z důvodu velké vlhkosti v okolí modlitebny snížen terén a následně se přistoupilo podle návrhu architekta B. Kozáka k přístavbě hranolovité věže v ose delší strany. Uspořádání interiéru poukazuje na reformovanou tradici sboru. Prvním pastorem se stal Márton (Martin) Elek ze Sedmihradska. Bydlel v přízemní dřevěné fary, postavené na vlhkém místě uprostřed obce. Duchovní se zde rychle střídali. V letech 1784-1792 bydlel na faře společně s pastorem i Tomáš Juren s rodinou, který mimo jiné vykonával funkci učitele. Dřevěnou faru vystřídala v roce 1830 zděná, která ale také trpěla vlhkostí, a proto byla roku 1908 nově přestavěna a zvýšena o jedno patro.
zdroj: www.dedictvivysociny.cz