Ostatní významní rodáci

Seznamte se s Bystřickými rodáky, kteří ovlivnili náš region.

Rudolf Beran

Cvičitel Sokola, náčelník bystřické jednoty, dlouholetý náčelník horáckého okrsku.
Rudolf Beran (1904 Bystřice – 1942 Brno) se stal za okupace členem sokolského odboje a pak vstoupil do vojenské odbojové organizace R 3. Za svou odbojovou činnost byl zatčen, v době heydrichiády odsouzen stanným soudem a popraven v Kounicových kolejích.

Izaiáš Cibulka

Učitel na bratrské škole v Ivančicích, správce sboru v Kralicích.
Izaiáš Cibulka (asi 1533 Bystřice – 1582 Kralice nad Oslavou) byl jedním z předních překladatelů Bible kralické, vynikající znalec hebrejštiny, žák Blahoslavův. Když byla v roce 1578 ivančická tiskárna přenesena do Kralic, stal se tam vůdčí silou právě Cibulka. V letech 1579–1581 byly vydány pod jeho vedením tři díly Bible kralické. V dalším roce Izaiáš Cibulka nečekaně zemřel a dokončení díla se nedočkal.

Otto Eisler

Významný architekt brněnské meziválečné avantgardy.
Otto Eisler (1893 Bystřice – 1968 Brno). Firma bratří Eislerů realizovala klíčové stavby brněnské meziválečné architektury, jako byl Palác Morava, hotel Avion či vila Tugendhat. Realizace bratrů Eislerových tak řadí Brno mezi nejmodernější města tehdejší Evropy. Otto byl prvním projektantem brněnské ZOO. Jeho vrcholným dílem je Nová ortodoxní synagoga na Skořepce (1936). V roce 1939 byl krátce zatčen, po propuštění uprchl do Norska, při přesunu do Švédska byl však postřelen a skončil v Osvětimi. Válku s bratrem Mořicem přežil, ale přišel v ní o další tři bratry. Po únoru 1948 mu rodinnou firmu sebrali komunisté. 

Stanislav Hulák

Všestranný sportovec.
Stanislav Hulák (1922 Tišnov – 2009 Bystřice) se stal v roce 1951 ředitelem okresního komunálního podniku v Bystřici a v roce 1961 se do našeho města přestěhoval. Byl všestranným sportovcem a ve stolním tenise se stal mnohonásobným přeborníkem okresů Tišnov, Brno-venkov, Bystřice n. P. a Žďár n. S. V roce 1997 získal na mistrovství Evropy veteránů ve stolním tenise v Praze stříbrnou medaili ve čtyřhře a bronzovou v jednotlivcích. V tomtéž roce byl vyhlášen nejlepším sportovcem města Bystřice. Za svoji celoživotní sportovní činnost je zapsán v Knize cti sportovců města Bystřice. Členem Sokola byl od roku 1928 a po obnovení činnosti Sokola byl od 1. ledna 1992 duší veškeré sokolské činnosti v Bystřici.

JUDr. Karel Hutař

Právník, Sokol a nadšený sportovec.
JUDr. Karel Hutař (1908 Bystřice – 1979 Poděbrady), syn stavitele Jaroslava, právník, nadšený sokol, zakladatel hokeje v Nedvědici. V rodné Bystřici se stal správcem okresní prokuratury, ale v 50. letech byl zatčen a odsouzen na šestnáct let do vězení. Propuštěn byl v roce 1960 a rehabilitován až 1990. 

František Kadlec

Učitel, jenž v Bystřici působil od roku 1910. Byl zde sokolským náčelníkem, starostou, vzdělavatelem a sbormistrem sokolské jednoty.
František Kadlec (1887 Borová u Poličky – 1942 Osvětim) byl hybnou pákou sokolského dění v Bystřici a v celém okrsku. Po okupaci se zapojil do sokolského odboje, sháněl a ukrýval zbraně, podílel se na letákových akcích. Společně s dalšími župními činovníky byl zatčen a vězněn v Jihlavě a Brně. Byl transportován do Osvětimi, kde zemřel.

Vincenc Koutník

Čestný občan Bystřice nad Pernštejnem.
Vincenc Koutník (1911 samota „Jalovčí“ u Dolní Rožínky – 2007 Bystřice), sportovec-sokol, hrdina protifašistického i protikomunistického odboje, politický vězeň, uznávaná osobnost, čestný občan města Bystřice nad Pernštejnem (2006), nositel Československého válečného kříže 1939 (1946) a Medaile Za hrdinství (2002). Většinu války strávil v ilegalitě, spával po lesích a dvakrát se prostřílel z obklíčení. Po komunistickém puči si to zopakoval a nakonec si odseděl skoro patnáct let v nejhorších komunistických kriminálech. Jeho pozoruhodné a poctivé skutky nakonec přitáhly pozornost televizních i rozhlasových tvůrců, spisovatelů, studentů, mnoha starých i mladých obdivovatelů.

Vavřín Krčil

Vavřín Krčil (1895 Aspang – 1968 Langen) se narodil sice v Rakousku a zemřel v Německu, většinu života však prožil na Vysočině, kde vybudoval základnu své výrobní sítě. Vyvážel nejen po Evropě, ale i do severní Afriky a Ameriky. Zdokonalil síťkované tašky pokud jde o jejich trvanlivost a získal na ně vlastní patent č. 91725. V roce 1926 začal nákupní síťovku vyrábět. Zavedl výrobu dalších druhů síťovaného zboží: hedvábné síťky na vlasy, závoje na ochranu účesu, síťky na míče a kuličky i síťky na dámská kola, rybářské a tenisové sítě. V roce 1956 zřídil a vedl v Bystřici pracoviště Pernštejn na výrobu ručně síťovaných a vyšívaných záclon. Kromě řady předních výtvarnic měla podíl na výborných výsledcích i Krčilova žena Marie. Za sedm roků činnosti vybavilo pracoviště pod Krčilovým vedením víc než sto hotelů a lázní v republice vysoce kvalitními a umělecky hodnotnými ručně síťovanými a vyšívanými záclonami. V listopadu 1963 převzal vedení pracoviště Pernštejn jeho syn Oldřich (1928–1975) a z Bystřice je přemístil do nedalekého Víru, kde bylo v provozu do Oldřichovy předčasné smrti.

Theodor Lazar

Vlastenec, profesor gymnázia v Brně, autor několika studií a překladatel.
Theodor Lazar (1834 Bystřice – 1887 Brno) byl poručníkem sirotka Vladimíra Vaška (Petra Bezruče). Jeden z prvních profesorů na českém gymnáziu v Brně. Jako jeden z mála se nepostavil proti kolegovi Vaškovi při sporu o Rukopisy.

Jaromír Procházka

Správce bystřického muzea a profesor zdejšího gymnázia, autor vlastivědných i pedagogických článků.
Jaromír Procházka (1926 Zvolen – 2010 Brno) po absolvování filozofické fakulty učil na školách v Novém Městě na Moravě, ve Strážku, Bystřici a ve Víru. Poté byl dva a půl roku zaměstnám v Královopolské strojírně jako jeřábník a v letech 1962–1968 byl správcem bystřického muzea. Na bystřickém gymnáziu působil krátce v letech 1956–1958 a později od roku 1967 do 1987. Po roce 1989 vydal řadu závažných studií, např. Jaká Evropa? Kurs světových dějin (1990), Konec režimu tzv. vedoucí úlohy KSČ (1990) ad.

František Dominik Pomesián

Šlechtic, farář a děkan.
František Dominik Pomesián (kolem 1685 Budkov u Moravských Budějovic – 1777 Olomouc), pocházel snad ze šlechtického rodu, byl 1733–1741 kaplanem v Prostějově, 1742–1744 farářem ve Střílkách, 1744–1755 farářem v Biskupicích a od 1. prosince 1755 do podzimu 1776 farářem a děkanem v Bystřici. Zde měl neustále problémy s vrchností, ale získal si úctu prostých farníků. Přes dvacet let pracoval pro blaho farnosti a nelitoval vlastních prostředků. Postaral se především o mobiliář nově přestavěného farního kostela. Když byl z Bystřice násilně odvezen, měl město proklít. Od té doby prý se Pomesiánova kletba Bystřice drží.

Ing. Eduard Schwarzer

Významný architekt a stavitel.
Ing. Eduard Schwarzer (1872 Bystřice – 1932 Praha), odborník na vodní stavby, autor projektu na přeložení toku Vltavy na Maninách (1926), projektant železničního nádraží v Praze. Přispěl ke zřízení pražské ZOO. Skautský činitel a dlouholetý předseda Klubu za starou Prahu. Řadu projektů vypracoval i pro své rodné město. Autor regulačních plánů pro Prahu, Bystřici i Luhačovice. 

Josef Sperling

Písař v Telči a majitel knihtiskárny v Kroměříži, v níž vytiskl i knížečku faráře Klinkáče o obnově bystřických kostelních věží.
Josef Sperling (1826 Bystřice – 1913 v Rusku) studoval práva, v roce 1879 odjel i se synem na velkostatek v Rusku. Jméno si změnil na Josef Mnohoslav Šperlín a stal se hrdinou Spáčilova románu Tisíc růží. Jeho tiskárnu používala ve 20. století známá firma Kryl a Scotti.

MUDr. František Veselý

Byl vlasteneckým lékařem, zakladatelem moderní balneologie, mecenášem umění, brilantním řečníkem a publicistou a také třeba autorem plánu na zpřístupnění Macochy a Sloupských jeskyní.
MUDr. František Veselý (1862 Bystřice – 1923 Praha) založil slávu lázní Luhačovice a byl odtud nevděčnými nadřízenými vyhozen! Patřil mu i pramen Šaratice a pracoval také v lázních Bohdaneč. Významná postava moravského kulturního a hospodářského života, psal a přednášel o zdravotnictví, o významných osobnostech našeho národa a o aktuálních otázkách své doby. Svými penězi zaštítil pražskou premiéru Janáčkovy Její pastorkyně, a nebyl na ni pozván! „Mnozí ho neměli rádi jen za to, že ho nemohli vstrčit do kapsy,“ zaznamenala jeho manželka, pěvkyně Marie Calma Veselá.

Jan Ignatius Zourek

Dlouholetý bystřický primátor, varhaník, kostelní hospodář a kronikář.
Jan Ignatius Zourek (1648 – 1721 Bystřice). Rodiče přišli z Rychnova, otec Jan Zourek získal druhé jméno Varhaník podle funkce, kterou v kostele vykonával. Jan Ignác se vyučil řezníkem a po otcově smrti se stal také varhaníkem. 
V roce 1705 založil městskou kroniku, ale začal ji psát rokem 1618 a dotýká se i událostí, které slyšel vyprávět. Dovedl ji do roku 1720, po něm pokračovali Jan G. Dukát (1720–1735), dva neznámí písaři (1736–1740 a 1771–1783), Jakub Kafka (1805), Jan Širš (1845–1848) a Jakub Jakl (1855–1858). Zourek byl řadu let primátorem města. Jeho nákladem byly pořízeny v kostele varhany a hlavní oltář. Kůr dal vybavit trumpetami, bubny a dalšími nástroji. Zemřel 4. srpna 1721 a o dva dny později byl pochován v kryptě farního chrámu uprostřed kostela po straně kazatelny.