Skorotice

Už v roce 1309 je uveden jako svědek na listině pro tišnovský klášter Jan ze Skorotic. V roce 1374 se Skorotice nacházely v držení Arkleba z Klečan. V roce 1406 náležela část vsi Janu Hlaváči z Ronova. Jan Hlaváč byl zástupce významného česko-moravského rodu s dvojicí zkřížených ostrví v erbu. Pernštejnové část Skorotic obdrželi zřejmě prostřednictvím rodu z Klečan. Dcera Arkleba z Klečan Kunka byla totiž provdána za Vojtěcha z Pernštejna, jemuž jako věno přinesla díl této vesnice. V roce 1483 obdarovali bratři Vilém a Vratislav z Pernštejna svůj díl Skorotic spolu s jinými vesnicemi, příslušejícími k ujčovské a nedvědické rychtě, právem odúmrtí. Do majetku Pernštejnů se celé Skorotice dostávají definitivně v roce 1496.
Ve spojitosti se Skoroticemi se zachoval zajímavý doklad o rozdílných názorech ve věci víry. Do nového pernštejského urbáře (1637-1638) byl prodej louky ve Skoroticích zanesen slovy: „L. 1600 v pátek po Sv. Mistru Janu z Husince“. Po několika letech byla zkratka „Sv.“ škrtnuta a nahrazena slovem „lotru“.
Uprostřed vsi je šindelem krytá kaplička sv. Jana Křtitele s vížkou a zvonem. Její původ sahá až do 14. st., dnešní podoba je z 19. století. Mramorový kříž stojící v ohrádce vedle kapličky pochází z roku 1867, opraven byl v roce 1891. Škola byla ve Skoroticích postavena v roce 1895, dnes slouží jako obecní dům. Nedaleko stojí v nízké ohrádce pomník padlým. Hasičská zbrojnice pochází z roku 1902, sbor vznikl o 4 roky dříve.
Z rozcestí turistických cest vás přivede žlutá značka po 5 km na vrchol Sýkoř (702 m). Jde o důležitý trigonometrický bod s telekomunikační věží.
Navíc je zde přírodní památka Sýkoř s balvanitými svahy a javorovými bučinami. V nejbližším okolí se nachází malá přírodní rezervace Pod Sýkořskou myslivnou (skalnatý hřbet se zbytky javorových a dubových bučin) a přírodní památky Synalovské kopaniny (pastviny s výskytem vzácných rostlin), Míchovec (skalnatý hřeben s ukázkami mrazového zvětrávání a s pralesovitým zbytkem lipových javořin) a další. Podle tradice strašil na Sýkoři čert.
Dnes zde má u hájenky památník legendární Jára Cimrman, jenž se v okolí věnoval progresivnímu lyžařskému stylu. Autorem jeho busty je Jožka Zahradník a tabulka s textem připomíná nejen géniův životopis, ale i důvod, proč navštívil tento kraj. Při psaní dramatu Dobytí severního pólu si tu prý „v tvrdém terénu ověřoval na vlastní lyži a botě to, co české obyvatele čekalo, než překročili 50. rovnoběžku“. Pozoruhodné je, že komunistickému režimu tento památník vadil, takže jej recesisté z Lomnice u Tišnova museli včas uklidit a nahradit dřevěnou replikou. Až po pádu komunismu se podařilo vyběhat povolení a pomník se na Sýkoř mohl vrátit. Při odhalování pomníku předváděla dvojice umělců Svěrák- Smoljak právě netradiční přesun na jedné lyži. Každoročně se zde jezdí „SKI TOUR Járy Cimrmana“.
Divadelní hru Čert na Sýkoři napsal Hynek Jurman. Budoucí herečky Libuše a Miroslava Šafránkovy pásaly na Sýkoři krávy a kozy. Za dobrých podmínek bývalo ze Sýkoře vidět až do Rakouska. Místo si volili za cíl svých procházek i Petr Bezruč a Jaroslav Tomeček.
Na louce severovýchodně od Skorotic stávalo podle pověsti město Přibyslavice, které bylo prokleto neprávem uvězněným chalupníkem a propadlo se proto do země. Přibyslavický zvon měly později vyrýt svině… Vlastní vesnice byla položena na katastrálním území Osik v rozsáhlém lesním terénu mezi Osikami, Skoroticemi, Chlébským, Broumovem, Křeptovem a Černovicemi. Již dříve byly v její poloze nacházeny původní předměty z vesnice, bylo tu několik studní, z nichž jedna, s výmluvným pojmenováním „Bezedná“, umístěná v jižním části lokality, byla zasypána teprve v šedesátých letech 20. století. Jediná zpráva o Přibyslavicích je z roku 1390.
Trať mezi Přibyslavicemi a Skoroticemi se nazývá Hrádek. Archeologický průzkum zde v letech 1993-1994 objevilo keramiku a železné předměty převážně ze 14. století, takže ves mohla zaniknout na přelomu 14. a 15. století.
Místní částí Skorotic je Chlébské připomínané poprvé v roce 1351. Místní vladycká rodina měla ve znaku podkovu obrácenou špicemi dolů. V roce 1388 byl v Chlébském mlýn a dvůr. V roce 1497 zakoupil celou ves za 330 dukátů Vilém z Pernštejna a u tohoto panství už zůstala.
Kaplička sv. Jana Křtitele pochází z r. 1872. Štíhlý železný kříž stojí u silnice k Nedvědici. I u něj se točily Četnické humoresky. Přírodní rezervace Údolí Chlébského potoka (vyhlášena 1953) se chlubí bohatým výskytem bledule jarní a každé jaro i velkým počtem návštěvníků.