Zaposlouchejte se do hudby skladatelů našeho regionu
RNDr. Ludvík Ducháček
Zpěvák, hudební znalec, ale také mineralog.
RNDr. Ludvík Ducháček (1950 Brno) od roku 1973 pracoval v Uranových dolech v Dolní Rožínce až do konce roku 1990 jako geolog úseku, geofyzik a krátce i jako pomocný měřič. V Bystřici nad Pernštejnem bydlel v letech 1979–2007. Úspěšný účastník televizních soutěží Deset stupňů ke zlaté (1975–1976 v oboru Slavní pěvci) a Buď anebo (1982 zvítězil v oboru Světová opera). Sám zpíval ve sboru a v letech 1981–2007 byl předsedou Klubu přátel hudby v Bystřici. Celých 26 let pomáhal organizovat koncerty pro bystřické publikum. Nasbíral odhadem na 2 000 kusů nerostů, hornin a zkamenělin, z nichž asi 1 500 položek věnoval Městskému muzeu v Bystřici nad Pernštejnem.
Miloslav Ištvan
Hudební skladatel a pedagog.
Miloslav Ištvan (1928 Olomouc – 1990 Brno), odmalička vyrůstal v Bystřici. Z bystřické měšťanky odešel na gymnázium (Praha, Nové Město, Brno). Již v období středoškolských studií začal komponovat, byl však také praktickým muzikantem. V době studia na JAMU v Brně působil v mládežnickém Souboru J. Fučíka (písně a tance, estrádní orchestr) především jako umělecký vedoucí a aranžér, ale také jako akordeonista, kytarista a kontrabasista. Na JAMU vystudoval kompozici (1948–1952). Na stejné škole pracoval jako asistent, docent a krátce (1970–1971) byl i prorektorem. Poté byl režimem perzekvován. Autor např. orchestrálních děl Balada o Jihu, Zaklínání času, Tempus irae, Vokální symfonie, také Znělky ke 400. výročí povýšení Bystřice na město. V roce 1980 inicioval a zorganizoval volné sdružení hudebních skladatelů a muzikologů (pozdější Camerata Brno), které k sobě vázalo obdobné politické smýšlení a tendence svobodně tvořit. Syn Radomír o něm vydal obsažnou knihu"Hudební skladatel Miloslav Ištvan" (2015).
Václav Jícha
Syn bystřického učitele vystudoval měšťanku v Novém Městě a učitelský ústav v Brně, kde si pod vedením Leoše Janáčka prohloubil lásku k hudbě.
Václav Jícha (1874 Bystřice – 1950 Fryšava) odmalička miloval hudbu a kreslení. Jako mladý učitel začínal v Tvarožné, dále učil ve Strážnici, Jemnici a v Jaroměřicích nad Rokytnou. Odtud se vrátil do Strážnice, kde se stal i ředitelem školy. Přednost před hudbou však dostalo malování. „Byl život, který kráse svého kraje věrně a stále, láskyplně sloužil,“ můžete si přečíst na jeho náhrobku ve Fryšavě.
Josef Kšica
Pedagog, sbormistr, hudebník a skladatel.
Josef Kšica (1926 Pivonice – 2001 Bystřice) založil v Bystřici dětský sbor Kohoutek, smíšený sbor gymnázia a pěvecký sbor Vysočina. Kšicovo Otvírání pramenů vzniklo na text Mil. Bureše, skladba Vysočině (1958) zase na verše Oldřicha Mikuláška. Z jeho tvorby jmenujme cykly Pivonické tance, Pastorely, Roční miniatury, Modlitbu, Ukolébavky, Hymnus, Novému životu, Obrázky z Vysočiny, Dvojzpěvy z Vysočiny, Vernisáž či Salón kytic. Sbor Já se tam vrátím napsal pro ženský sbor, barytonové sólo a klavír na výběr z textů Františka Halase. Josef Kšica zhudebnil i Pernštejnské anonymy, k znovuodhalení sochy TGM v Bystřici složil Intrádu a sbor Otvírání země, k otevření kulturního domu v Bystřici skladbu Vítej v kraj můj, vítej. Tiskem vyšla Kšicova Metodika dětského sborového zpěvu a Zpívané suity pro děti mateřských škol. Jím sebrané písně z Pivonic i z Hlučínska byly zveřejněny v Průvodci písňovými sbírkami. Samostatně vyšly Lidové písně z Kravař (1998).
Josef Kšica ml.
Všestranný hudebník, varhaník, cembalista, sbormistr a skladatel.
Josef Kšica ml. (1952 Opava) vyrůstal v Bystřici, kde vystudoval gymnázium. Po studiu na brněnské konzervatoři (varhany a kompozice) pokračoval v oboru varhany i na hudební fakultě AMU v Praze. Poté se stal varhaníkem v několika pražských chrámech, i v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech. Současně byl varhaníkem v Jubilejní pražské synagoze v Jeruzalémské ulici. Působil jako korepetitor, zpěvák a varhaník v našich předních tělesech (Pražský mužský sbor, Kühnův smíšený sbor, Pražský filharmonický sbor, Pražský komorní sbor). Úspěšně účinkoval na mnoha zahraničních festivalech v roli cembalisty a varhaníka. Od roku 1999 je varhaníkem a ředitelem kůru katedrály sv. Víta v Praze a sbormistrem Pražského katedrálního sboru. Dále působí jako cembalista a varhaník v souboru Ars instrumentalis Pragensis, který v roce 1996 získal první cenu a zlatou medaili na mezinárodní soutěži v japonské Ósace za interpretaci triových sonát Jana Dismase Zelenky. Je zakládajícím členem souboru Mysterium musicum Praha. Věnuje se též realizacím staré české duchovní hudby pro novodobé premiéry. V říjnu 1996 účinkoval na úvodním koncertě obnovených a nově vysvěcených varhan v bystřickém chrámu sv. Vavřince. Manželka Pavla je koncertní pěvkyní, syn Přemysl (1981) pokračuje v rodinné tradici, nyní studuje varhanní hru na pražské HAMU a sám též koncertuje.
Ing. Radim Linhart
Pianista, hudební skladatel, aranžér a zpěvák.
Ing. Radim Linhart (1963 Ostrava) žil v Bystřici do roku 1986. Během studia na Vysokém učení technickém začal pravidelně účinkovat v divadle Večerní Brno a ve studiu brněnského rozhlasu. Dráhu inženýra záhy opustil a nastoupil do pražského Armádního uměleckého souboru jako pianista jazzového big bandu. V Praze zůstal a vybudoval si zde pozici vyhledávaného pohotového pianisty a studiového hudebníka. Spolupracoval s mnoha známými zpěváky (Černoch, Rottrová, Pilarová, Zelenková, Andrea Bocelli či Karel Gott). Napsal hudbu k několika dětským muzikálům jako Tři čarodějnice, Čertův švagr, Popelka ad. Zcela mimořádná je jeho schopnost zahrát nepředstavitelné množství písniček a skladeb nejrůznějších stylů a žánrů zpaměti. V tomto oboru nedávno překonal i držitele světového rekordu v kategorii „pianista s nejširším repertoárem“, zapsaného v Guinessově knize rekordů, Richarda Jaernefelta z Helsinek s počtem skladeb 3 000. Radim Linhart jich v současné době dokáže zahrát zhruba 3 500. Velkou část jich také zpívá. Je autorem knihy Zpívanky, knižní podoby televizního pořadu.
Václav Novotný
Václav Novotný (1828 Stupčice–1895 České Budějovice), první správce bystřické hlavní školy v letech 1858–1862, autor písní Jsem Moravan, toť chlouba má a Krásný vzhled je na ten Boží svět. Vydal nejen sbírky písní, ale i další, převážně pedagogické spisy. Otec známého historika Václava Novotného.
František Slavíček
Obrozenecký hudební skladatel a kantor.
František Slavíček (1807 Karasín – 1881 Velká Bíteš) skládal církevní hudbu a čtyřzpěvy, vydal Rozprávky a Fundament pro Maršového Františka (kniha o hudbě pro ředitele Vesny Fr. Mareše). Později působil v Olešnici, kde organizoval divadelní představení a nacvičil tam i vlastní vánoční mši Andělé a pastýři.
Stanislav Staněk Doubravský
Herec, dirigent, kapelník a pěvec Národního divadla v Brně.
Stanislav Staněk Doubravský (1895 Středokluky – 1933 Bystřice) své nadání potvrdil při uvádění oper, operet i baletů. Velké úspěchy slavil v Rumunsku jako šéf Státní opery v Kluži. Jako zeť bývalého starosty Fiši dožíval v Bystřici, kde je i pochován.
Irena Svačinová-Vítková
Houslistka a pedagožka.
Irena Svačinová-Vítková (1954 Nové Město na Moravě) studovala na konzervatoři a JAMU v Brně. Je vedoucí strunného oddělení na Janáčkově konzervatoři a odbornou asistentkou fakulty umění Ostravské university. Působí v porotách našich i mezinárodních soutěží. Je i dlouholetou členkou Komorního orchestru B. Martinů.
Josef Eduard Vašica
Hudební skladatel a pedagog, autor tanečních písní, operet i pedagogických prací.
Josef Eduard Vašica (1909 Bystřice – 1975 Bratislava) skládal i operety Neplač, holka, nenaříkej (1930) a Chlapík z Divokého západu. Vašica je autorem pedagogických hudebních prací, které se těšily značné přízni a opakovaně vycházely. Je to především jeho Praktická škola na pianovú harmoniku, Malý harmonikář, Malý akordeónista a zejména Praktická škola pre akordeón.