Koroužné leží v údolí řeky Svratky jižně od Bystřice nad Pernštejnem. Řeka zde skutečně krouží kolem obce od severovýchodu na jihozápad. Po roce 1949 bylo Koroužné začleněno do okresu Bystřice n P. a roku 1960 bylo zařazeno do okresu Žďár nad Sázavou v Jihomoravském kraji.
Obec, jejíž jméno lze jen těžko vysvětlit, se poprvé připomíná u zubštejnského zboží v roce 1346, ale od 15. st. patřila přímo k Pernštejnu. V okolí obce se těžila měděná, olovněná a především stříbrná ruda. Těžba zde byla definitivně ukončena v roce 1773, i když nový průzkum proběhl v letech 1957-61.
Od roku 1980 bylo Koroužné ve správě MNV Štěpánov, od roku 1990 MNV a vzápětí OÚ Koroužné.
Zvonička pochází z roku 1856 a je zasvěcena sv. Antonínu Paduánskému. V Koroužném bývá dolní a horní mlýn. Horní mlýn se v roce 1930 chlubil turbínou, která poháněla strojní pilu. Dolní panský mlýn míval pilu a stoupu, v roce 1919 zde zřídil Fr. Pařízek strojní pilu.
Asi půl km nad obcí tvoří Svratka tůni Hastrmanku, v níž se podle lidové tradice usadil hastrman. Ve skutečnosti zde v letech 1909-1937 utonuli tři plavci. Tůň obdivovali Jiří Mahen, Zdeněk Puhař a Jiří Jobánek.
Starý betonový most vznikl v roce 1909 a přišel tehdy obec na 10 000 korun. Dolní železobetonový most už stál v roce 1974 1,5 milionu……
Do Koroužného zajížděla řádka literátů a obec figuruje např. v tvorbě Zdeňka Pluhaře ( Modré údolí ) a Jiřího Jobánka ( román Havárie, epos Povodí ). Chatu zde má brněnský šperkař Dušan Tejkal ( 1947). Korouženským rodákem je sochař Josef Čech (1927–1991), jenž se podílel i na opravě soch pro Staroměstský orloj v Praze. V okolí má dobrá díla ve Švarci, na Zubštejně, vírské přehradě a na starém štěpánovském hřbitově.
Zdejší dechovou kapelu Koroužanku vede MVDr. Štěpán Chalupník už od r. 1971.