Obec Prosetín leží na území parku Svratecká hornatina ve východním cípu okresu Žďár nad Sázavou v kraji Vysočina a náleží do mikroregionu Bystřicko. Geomorfologicky území patří do Českomoravské vrchoviny, celku Hornosvratecká vrchovina, podcelku Nedvědická vrchovina a okrsku Sýkořská hornatina. Je součástí přírodního parku Svratecká hornatina.
V obci Prosetín žije 428 obyvatel. Milena Šimsová, autorka řady zajímavých publikací a statí, uvádí v dílku „Prosetínské události-jeden z podnětů k vydání tolerančního patentu“, že k vydání tohoto patentu vedla i císařova rozmluva s prosetínským rodákem Řehořem Jakubcem na podzim 1781. K evangelickému vyznání pak přivedl tisíce lidí v širokém okolí kazatel, hudebník a písmák Tomáš Juren (1750-1827), také rodák z Prosetína. Zdejší úsloví hlásá: „Drží to jak helvítská víra v Prosetíně.“ První zpráva o prosetínské katolické farnosti je už z roku 1401. Až dodnes spolu katolíci i evangelíci vycházejí ve vzorné toleranci. Mimo jiných se o to zasloužil i dlouholetý zdejší farář Eduard Šikula (1915 – 1994). Prosetínu dominují stavby dvou kostelů. Původní dřevěný katolický kostel sv. Markéty byl v roce 1738 nahrazen barokní stavbou. Socha patronky byla restaurována v roce 2001.
Památky a zajímavosti obce
Prosetín náležel pánům z Pernštejna, kteří v roce 1390 drželi část obce. Zbývající díl patřil do vlastnictví místního rodu. Jako první se v roce 1406 uvádí Blažej Racek a jeho synovec Jan z Prosetína, který sídlel na místním dvoře (tvrzi?), rozprostírajícím se na území dnešních usedlostí čp. 23 a 25. Prosetín se koncem 16. století stal majetkem pánů z Kunštátu. Obec utrpěla velké ztráty v třicetileté válce. Při odhadu kunštátských úředníků roku 1631 byla jedna třetina usedlostí pustých, pustá byla už i tvrz.
Prosetínu dominují stavby dvou kostelů. Původní dřevěný katolický kostel sv. Markéty byl v roce 1738 nahrazen barokní stavbou. Socha patronky byla restaurována v roce 2001.
V letech 1781-1782 byl v Prosetíně postaven toleranční dům. Důkladně byl přestavěn v roce 1847. V roce 1898 byla k němu přistavěna věž a zavěšeny tři zvony. Od té doby mají evangelíci v Prosetíně svůj „dolní“ kostel. Obec vlastní originály privilegií z let 1482 (s pečetí Viléma z Pernštejna), 1557 a 1611.
V letech 1963 - 1973 byl v Prosetíně evangelickým farářem Jan Šimsa (1929-2016), autor kulturně historických úvah, básník a signatář Charty 77. K dalším prosetínským osobnostem patří autor učebnic František Prudký (1910-1973), pedagog a vojenský historik plk. doc. PhDr. Zdeněk Štěpánek (1926-2005), filozof a spisovatel plk. doc. PhDr. Vítězlav Gardavský (1923-1978) a amatérský malíř Jan Syrový (1932-2010).
K Prosetínu patří vesnice Čtyři Dvory a Brťoví.
V Brťoví lidé hojně chovali včely a název obce je zřejmě odvozen od místa, kde se vyskytovaly úly, brtě. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349. Tehdy majitel obce, zeman Mikuláš, řečený Strmiště, prodal Brťoví bohatému potomkovi vladyckého rodu Hartlebovi z Klečan. V 16. století bývala v Brťoví rychta, k níž patřily obce Bolešín, Věstínek a Hanebnice. V obci se dochovaly lidové dvorce z 18. a 19. století. Z Brťoví pochází rod básníka Františka Halase, jenž je tu datovaný od roku 1631. Narodil se zde českobratrský farář, misionář a spisovatel František Prudký (1872-1939), dále pedagog ČVUT v Praze a tajně vysvěcený kněz Josef Večeřa a také PhDr. Bohumil Boček (1904–1969), profesor na Oxford v Anglii..
Čtyři Dvory se původně nazývaly Čtyrdvory, německy Vierhöff. První dochovaná zmínka o obci je z března 1458. Pravděpodobně základem obce se opravdu staly čtyři dvory. Dějiny Čtyř Dvorů (1998) stručně sepsal a vydal vědec dr. Pavel Lauterer. Nedaleká samota Hrachovce učarovala V.Gardavskému a novodobý „smírčí“ kámen tam má Josef Lukášek (+1904). Ze Čtyř Dvorů pocházel otec malíře Aloise Lukáška (1911-1984). Rodákem byl i jedovický farář František Vavříček, jenž měl v období Pražského jara výrazný podíl na vybudování moderního kostela v Senetářově. Šlo tehdy o ojedinělý počin v rámci celé republiky.
U obce byl zjištěn jeden z největších republikových souborů mravenišť Formica exsecta.