Obec Věstín se nachází ve východní části kraje Vysočina, v okrese Žďár nad Sázavou, je součástí mikroregionu Bystřicko. Leží na svazích, které spadají až do údolí, kde protéká řeka Svratka. Obec se skládá ze tří v podstatě samostatných vesniček Věstína, Věstínka a Bolešína.
Název může pocházet od slova „věst-známý“, podle tradice obec vznikla „po dobré zvěsti“. Věstín je v roce 1349 jmenován mezi zbožím, na němž nechala Klára, manželka Vznaty z Tasova, zapsat úrok svým a Vznatovým dětem. Klára byla vdovou po Štěpánovi z Pernštejna a Věstín se brzy zase do pernštejnské državy vrátil. Až koncem 16. st. přešel k panství kunštátskému.
V letech 1973-90 byl Věstín ve správě MNV Rovečné, nyní je opět samostatnou obcí, která spravuje Věstín, Věstínek a Bolešín.
Z minerálů nalézaných v blízkosti Věstěna stojí za zmínku granát, muskovit a titanit, železná ruda se v okolí těžila. Krásnou ukázkou lidové architektury je roubený dům čp. 7. K Věstěnu náleží i samota Ve Žlebech.
Památky a zajímavosti obce
Právě ve Žlebech sídlí OÚ, je zde prodejna smíšeného zboží a Penzion Jolla. Zdejší čp. 32 má dřevěnou verandu v tyrolském stylu. Přímo ve Věstíně je hostinec.
Věstínek byl často označována jako Malý Věstín. V listině z roku 1390 byly Věstín a Věstínek označeny termínem „Weyssyn Maiori et Minori“. I tato obec patřila pánům z Pernštejna. V roce 1378 darovaly sestry Klára a Anežka z Pernštejna své zboží ve Věstínku doubravnickému klášteru. Obě sestry v něm působily, Klára byla dokonce abatyší. V obci se zachovaly ukázky lidové architektury a bývala tu panská myslivna. U Věstínka byly nalezeny opály.
V obci bývala panská myslivna a zachovaly se tu ukázky lidové architektury.
Pomník padlých na návsi připomíná 26 obětí obou světových válek. V té první padli z Věstínka 23 muži!
Ve Věstínku se skrýval u Dvořáků v čp. 5 sokolovský odbojář František Hyška - Novák a po něm i známý odbojář Jan Hartman, jenž dříve ukrýval na Prosečsku čelné představitele R 3 (včetně pplk. Svatoně). Ve Věstínku zastřelil nešťastnou náhodou 29.4.1945 jeho dceru Boženku partyzán Janko Silný. Boženka byla pochována za vesnicí a po válce převezena do Záboří u Proseče. Zdejší spolehlivá základna partyzánů sem později přivedla výtvarníka Emanuela Ranného ze Štěpánovic, jenž v okolí tvořil cyklus grafik Statečná krajina.
Bolešín (490 m n.m., 30 domů, 97 obyvatel) byl v r. 1349 prodán i s Brťovím a Lhotkou Arklebovi z Klečan. Název pochází snad od osobního jména Boleša, Boleslav. Na přelomu 14. a 15. st. přešlo zboží na Heralta z Kunštátu, jehož sestra Žofka poručila Brťoví a Bolešín Vilémovi z Pernštejna. V r. 1590 byl Bolešín připojen i s Loukou k panství kunštátskému.
Zdejší rychta je připomínána už v r. 1417. Samostatný feudální statek tvořil ve 14. st. Bolešín s Brťovím a Lhotkou. V r. 1381 se psal Jelen z Bolešína a Horní Rozsíčky. Bolešín patřil i s Věstínem a Hanebnicí v 16. st. pod rychtu v Brťoví, od r. 1569 byl sídlem této rychty opět Bolešín.
Ve 2. polovině dubna 1945 byl v lese Záskalčí 1,3 km SV od Bolešína zbudován tábor 2. roty partyzánského oddílu Dr. Miroslav Tyrš. Odstraněn byl počátkem května.
Bolešínská škola byla v r. 1849 rozdělena na katolickou a evangelickou. Poměrně moderní budova bývalé Masarykovy školy stojí v horní části obce.